L16,2 I zavolal jest jeho a řekl jest jemu: Co toto slyším o tobě? Daj počet vladařstvie tvého, nebo již nebudeš moci vládnúti. L16,3 Vece pak vladař v sobě: Co učiním, nebo pán mój odjímá ode mne vladařstvie? Kopati nemohu, žebrati stydím se. L16,4 Viem, co učiním, aby když hnut budu od vladařstvie, přijali by mě do domóv svých. L16,5 A tak svolav všecky dlužníky pána svého, vece prvniemu: Co dlužen jsi pánu mému? L16,6 A on vece: Sto lahvic oleje. I vece jemu: Vezmi zápis tvój a sěď brzo a napiš padesát. L16,7 Opět jinému vece: Ty pak co dlužen jsi? Kterýž vece: Sto měřic pšenice. A on: Vezmi listy tvé a napiš osmdesát. L16,8 I chválil jest pán vladaře nepravosti, že opatrně učinil bieše. Nebo synové tohoto světa opatrnější synóv světla v pokolení svém jsú. L16,9 I já pravím vám, čiňte sobě přátely z sbožie nepravosti, aby když zahynuli byšte, přijali by vás do věčných stanóv. L16,10 Ktož věrný jest v najmenšiem, i v většiem věrný jest. A ktož v maličkém nepravý jest, i u většiem nepravý jest. L16,11 Protož ač [v]text doplněný editorem[173]v] in lat. nepravém sboží věrni nebyli ste, což pravé jest, kto uvěří vám? L16,12 […]text doplněný editorem[174]…] Et si in alieno fideles non fuistis, quod vestrum est, quis dabit vobis? lat. L16,13 Žádný nemóž dvěma pánoma slúžiti, neboť jistě jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati bude, anebo jednoho přídržeti sě bude, a druhého potupí. Nemóžete bohu slúžiti a sboží.“
L16,14 Slyšiechu pak toto všecko zákonníci, jenž biechu lakomí, a posmieváchu se jemu. L16,15 I vece jim: „Vy ste, jenž uspravedlujete se před lidmi, buoh pak poznal jest srdce vaše. Nebo což u lidí vysoké jest, ohavnost jest před bohem. L16,16 Zákon a prorokové až do Jana prorokovali sú, odtud královstvie božie zvěstuje se a každý v ně násilé činí. L16,17 Snáze jest pak nebi i zemi pominúti nežli z zákona jednomu vršku spadnúti. L16,18 Všeliký, ktož púštie ženu svú a pojímá jinú, cizoloží. A ktož puštěnú od muže pojímá, cizoloží.“
L16,19 „Člověk jeden bieše bohatý a obláčieše [se]text doplněný editorem zlatohlavem a kmentem a hodováše na každý den stkvostně. L16,20 A bieše některaký žebrák jménem Lazarus, kterýž ležieše u dveří jeho, nežitóv plný, L16,21 žádaje nasytiti sě z střied, kteříž padají s stola bohatcova, a žádný jemu nedáváše, ale i psi přicháziechu a lízáchu nežity jeho. L16,22 Stalo se jest pak, že umřel bieše žebrák a nesen bieše od anjelóv do lóna Abrahamova. Umřel jest pak i bohatec a pohřeben jest v pekle. L16,23 Pozdvih pak očí svú, když bieše v mukách, uzřel jest Abrahama a Lazara v lóně jeho zdaleka. L16,24 A on volaje, vece: Otče Abrahame, smiluj se nade mnú a pošli Lazara, ať rozmočí konec prstu svého u vodě, ať odvlaží jazyk mój, neboť mučím sě v tomto plameni. L16,25 I vece jemu Abraham: Synu, rozpomeň se, že vzal si dobré v životě svém, a Lazar též zlé. Nynie pak tento tuto těší se, ale ty tu mučíš se. L16,26 A v těch ve všech mezi námi a vámi rozdiel veliký utvrzen jest, aby ti, kteříž chtějí odtudto jíti k vám, nemohli by ani odonud sem jíti. L16,27 I vece: Prosím tebe, otče, aby poslal jeho do domu otcě mého, L16,28 neboť mám pět bratróv, ať svědčí jim, aby i oni nepřišli do tohoto miesta muk. L16,29 I vece jemu Abraham: Majíť Mojžieše a proroky, nechť poslúchají jich. L16,30 A on vece: Ne, otče Abrahame, ale ač kto z mrtvých šel by k nim, pokánie činiti budú. L16,31 Vece pak jemu: Když Mojžieše a prorokóv neposlúchají, ani ač kto z mrtvých vstal by, uvěřie jemu.“
XVII.
L17,1 A vece k učedlníkóm svým: „Nelze jest, aby nepřišla pohoršenie, běda pak tomu, skrze kohož přicházejí. L17,2 Užitečnějie jest jemu, když kámen mlynný vložen byl by k hrdlu jeho a uvržen byl by v moře, nežli aby pohoršil jednoho z maličkých těchto. L17,3 Šetřete vám: Ač shřešil by proti tobě bratr tvój, káraj jeho. A ač pokánie činil by, odpusť jemu. L17,4 A ač sedmkrát za den shřešil by proti tobě a sedmkrát za den obrátil by sě k tobě řka: Žel mi jest, odpusť jemu.“ L17,5 I řekli sú
