je bohaty učiniti. Pro buoh každý se střěz té milosti; neb což koli člověk přieliš miluje, to j’ zpósobil buoh, že bude jej mrzeti přieliš. Tak se čte v Králových knihách na příklad tomu, že syn Davidóv jeden zamiloval sestru, že byla krásná, až chřadl pro tu milost. A když jednú k němu přišla a přinesla jemu někakého jišelka postřiebati, uzřev svój čas, podávil ji. Potom tak jej srdečně mrzala, že na chvíli nemohl jie s sebú přenechati; ale kázal ji ven vystrčiti. Právěť se těm takéž stane, když se bezpřémně milují přieliš, že se budú mrzeti přieliš; často zde počnúc, pak potom ovšem, nepokají li se, když spolu v pekle budú, budú se mrzeti tak, že by radějše mnohokrát smrt trpěli, nežli na se hlédali. A dobře j’ to podobné; neb jeden pro druhého mnoho v nebesiech dobrého ztratí a v pekle mnoho zlého zaslúží jmieti. A takto, že spolu budeta, přehrozná muka jim bude.
Jest pak hodujie miera milování bližnieho, a tu jest sám buoh ukázal, řka: „Miluj bližnieho, jako sám se.“ Tiem, že die „jako sám se,“ nevieže, aby tolikéž miloval jako se, ale aby takéž miloval; točíš, jakožť libo jest, ještoť kto co dobrého učiní, takéž ty učiň svému družci; a jakož by nechtěl, byť kto tobě zle učinil, takéž ty nečiň zle druhému. Takť jest sám Kristus řekl: „Což koli chcete, aby vám lidé činili, též vy jiným čiňte; a což nechcete od jiných trpěti, toho nečiňte jiným.“ Toť jest hodujie miera a pravá bližnieho milovati. Múdrý, ktož se umie milovati, dosti má na tom přikázaní; ale nemúdří, ktož se sami neumějí milovati, ti i v milování bližnieho zablúdie. Protož potřeba jest každému, aby se sám najprv uměl milovati, poňovadž každý všecky jiné {jako se}marginální přípisek soudobou rukou má milovati; jakž v svém zablúdí milování, tak jest zablúdil ve všech milování, když jiné všecky takéž chce milovati nemúdře jako i se. Pakli jiných nemiluje, tehdy božie kázánie jest přestúpil; pakli jiné miluje a sebe nic, toť jest také protiv bohu. Kázaltě
