rekonstrukce. Výsledky takto upřesněné rekonstrukce starších lexikálních struktur přinášejí pak s sebou nejen hlubší poznání historického lexikálního vývoje daného jazyka (mj. objevy dosud neznámých slov, jako stč. obnož 4.413, obramiti 6.114 aj.), ale i hlubší poznání jeho vývoje předhistorického (zvl. objevy dosud neznámých primárních významů, jako ‚křivý, zahnutý‘ u adjektiva krchý 5.34 4 aj.) a odhalení společných etymologických východisek jeho slov se slovy jazyků příbuzných (viz např. slovan. blago 4.34, poslě 5.33, čes. způsob – pol. sposób – rus. sposob 5.27); prohlubují ovšem také naše poznatky o dřívějších strukturách společenských, o jejich kultuře a poznání i hodnocení skutečnosti (viz např. poznatky vyplývající z rekonstrukce stč. terminologie sociálních vztahů, 4.422, nebo terminologie pohřební, 5.73; k vývoji abstraktních pojmenování potřebných v organizaci společnosti viz zvl. diachronní analýzu polysémního slova zpósobiti 5.2, 5.27). – Takto pojatá rekonstrukce lexikálního vývoje může tedy významně obohatit poznání vývoje jazyka i vývoje společnosti jeho uživatelů a jejich myšlení.