se svými definicemi termínů ovšem umožňují takto rekonstruovat celé soustavy (struktury) jejich sémantických komponentů vůbec.
(6.153) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a denotátem popsaným v soudobých odborných kulturně historických studiích rovněž slouží k rekonstrukci věcně‑pojmového významu zaniklých nebo změněných lexikálních jednotek. Proto se také historické slovníky ve svých výkladech slovních významů na takové studie odvolávají (srov. StčS 1977 s. v. námět, nocleh, nóž, obcě, obholdovati aj). Důležitá je zde zejména sociolingvistická analýza společenských struktur, s nimiž jsou v jazyce spjaty struktury lexikální – terminologické okruhy slov; např. na stč. slově pán nebo obcě bylo již ukázáno, že závažné distinktivní sémantické rysy takových lexikálních jednotek nelze postihnout bez hlubší analýzy sociálních vztahů v české společnosti 14. a 15. stol. (viz zvl. 4.422 a níže 6.154). – Připomeňme ještě jinou úlohu, kterou mají při historickolexikologické rekonstrukci kulturně historické popisy celého souboru denotátů starší doby, odpovídajícího příslušnému terminologickému okruhu lexikálních jednotek: chybí‑li v takovém popise (např. v popise středověkých truhel) i v příslušném okruhu lexikálních jednotek nebo specializovaných pojmenování (stč. truhly na šatné věci, truhly šlojířní, truhly špižerní, truhla pokladničí, městská truhla, sirotčí truhla) jednotka, která je dobře doložena věcně i jazykově až z doby pozdější (truhla umrlčí, rakev), pak její existenci pro ono starší období sotva můžeme rekonstruovat; viz podrobně 5.714.
(6.154) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a denotátem dobře doloženým analýzami historické sociolingvistiky. – Protože vedle odkazu na denotát je součástí lexikálního významu také odkaz na konotát, tj. na hodnotící vztah mluvčího k denotátu (2.22), rekonstruujeme expresívní komponenty lexikálních jednotek mj. také na základě informací, které sociolingvistika shrnuje o postojích uživatelů k pojmenovaným skutečnostem a k jejich celým okruhům (4.425). Např. setkáme‑li se v stč. textech s pojmenováním člověka jménem domácího zvířete, nebudeme hned v takové lexikální jednotce rekonstruovat expresívní příznak pejorativnosti, protože poznatky sociolingvistiky prokazují, že hodnotící postoj stč. mluvčích k domácím užitkovým zvířatům byl výrazně kladnější než dnes (4.123, 4,31). Naopak zase je prokázáno, že s rozvojem humánního cítění se oslabil negativně hodnotící vztah k lidem tělesně vadným a mrzákům, takže názvy jako stč. kulhan, šilhan
