ÚVOD
Věda vidí svůj předmět jako dialektickou jednotu totožnosti a rozdílu a zkoumá jej na základě poznávacích principů obecných a zvláštních. Také lexikologie zkoumá slovní zásobu tak, že zjišťuje, v čem se slovní zásoba shoduje s jinými složkami jazyka (1) a čím se od nich liší (2), a že při svém studiu aplikuje jednak obecné principy poznání (3), jednak poznávací principy zvláštní (4). Úkolem této práce je prokázat, že komplexní uplatnění zjištěných poznatků a ověřených principů umožňuje prohloubit analýzu lexikálního vývoje (5) i rekonstruovat jednotky neúplně doloženého lexikálního systému na starších vývojových stadiích (6).
