4. Zvláštní principy poznání slovní zásoby a jejího vývoje

(4) Lexikologie se ovšem neomezuje na obecné principy poznání svého předmětu (3), nýbrž v zaměření na jeho specifičnost (2) si vypracovává své metody vlastní, specializované pro hlubší poznání znakových jednotek lexikálních. Protože kvalita i vývoj těchto jednotek závisí na třech hlavních činitelích – na označované skutečnosti, jejím psychickém zpracování a jazykovém ztvárnění výsledných obsahů vědomí (3.2) –, také speciální metody lexikologie můžeme roztřídit podle těchto tří faktorů; abychom začali faktorem jazykovým, budeme postupovat v obráceném pořadí: od metod zkoumajících formu a jazykové ztvárnění lexikálního významu (4.1, 4.2) přes metody zaměřené na jeho psychickou složku, na zpracování odrazu skutečnosti ve vědomí mluvčích (4.3), k metodám, které prohlubují poznání lexikálního systému zkoumáním jeho vztahu k mimojazykové skutečnosti (4.4).

(4.1) Při zkoumání jazykové formy lexikálních jednotek a jazykového ztvárnění jejich významu lexikologie vyvozuje důsledky ze zjištěného faktu, že tyto jednotky se vyznačují obdobnými systémovými vlastnostmi jako jednotky jiných, mimolexikálních systémů jazyka (1): své studium prohlubuje především aplikací metod osvědčených při zkoumání systému fonologického, při studiu fonémů a jejich vývoje. I když metody fonologie nelze mechanicky přenášet na studium slovní zásoby, přece jen četné analogie a závažné rysy izomorfismu mezi systémem fonologickým a lexikálním tuto aplikaci s výhodou umožňují (srov. zvl. E. COSERIU 1964, o. c. v pozn. 62, s. 150n.). A tak podobně jako fonologie, také lexikologie analyzuje jednotky zkoumaného systému na distinktivní komponenty (4.11), postihuje systémové vztahy mezi těmito jednotkami prostřednictvím korelací a opozicí (4.12), zkoumá jednotky a jejich vývoj v rámci prostorových modelů jim nadřazených subsystémů (4.13), aplikuje při svém studiu poznatky o zákonitých vztazích na ose centrum–periférie (4.14) a metody určující kvalitu jednotek na základě jejich spojitelnosti s jednotkami jinými (4.15).

(4.11) Fonologický poznatek, že foném tvoří „molekulu“ a nikoli „atom jazyka“ (1.3), aplikuje lexikologie na významovou stránku lexikální jednotky: