analýze uvedených dílčích lexikálních systémů především těmito postupy: při studiu příslušných lexikálních jednotek v doložených kontextech vycházíme z jejich lexikální formy (v rozšířeném pojetí, viz zde bod 3), neboť ona nám vyjevuje sémantické komponenty dané jejím slovním druhem, tvaroslovným a slovotvorným typem (2.41) a jejími konstrukčními a frazeologickými valencemi (2.42, 4.15); komponentní analýzu oněch lexikálních jednotek dále upřesňujeme konfrontací daného dílčího lexikálního systému s jeho lexikálními systémy souřadnými, podřazenými i nadřazenými (1.5, 4.11); přitom rekonstrukci nedostatečně doložených jednotek a jejich vzájemných vztahů uvnitř těchto lexikálních subsystémů opíráme též o náležitě vyhodnocené jinojazyčné responze, předlohové ekvivalenty a sémaziologické paralely (4.34); výsledky jazykového rozboru pak doplňujeme (nebo i korigujeme) poznatky o příslušných faktorech mimojazykových (informacemi o označovaných reáliích a jejich společenském chápání i hodnocení v dané době). Srovnání takto komplexně rekonstruovaných obrazů téhož lexikálního subsystému z různých chronologických rovin nám již dá přesnější představu o jeho vývoji. Provedeme‑li takovou srovnávací rekonstrukci na postačujícím souboru lexikálních subsystémů navzájem souřadných, nadřazených i podřazených, získáme tak i jasnější představu o vývoji slovní zásoby jako celku.

6. Hlavním problémem rekonstrukce lexikálního vývoje je tedy náležitý popis základních lexikálních jednotek, kterými jsou ony lexikální subsystémy konstituovány; vždyť ve starších fázích jazykového vývoje nemají tyto jednotky dostatek dokladů. Proto za hlavní závěr naší historickolexikologické práce považujeme výčet kritérií rekonstrukce jednotek neúplně doloženého lexikálního systému, tj. kritérií, jež byla zdůvodněna předchozími teoretickými výklady (1–4) a ověřena aplikací na konkrétních příkladech (5). Jsou to tato kritéria založená na komponentové shodě nebo na zákonitém komponentovém rozdílu zkoumané lexikální jednotky s jinými jednotkami lépe doloženými: kritéria komponentové shody v systémových vztazích paradigmatických (6.11) a syntagmatických (6.13), kritéria kategoriálního komponentového rozdílu v paradigmatických systémových vztazích (6.12), kritéria komponentové shody v mezisystémových vztazích – k jednotkám jiných jazyků (6.14) a kritéria komponentové shody v mimojazykových vztazích – k jednotkám označované skutečnosti a vyjadřovaného vztahu k ní (6.15). Při konkrétní rekonstrukci ovšem nelze aplikovat tato kritéria všechna (uvádíme jich 23!); ale rozbor klasických výkladů historické lexikologie (6.2) i soudobá lexikografická praxe při vypracovávání velkého Staročeského slovníku (6.3) ukazuje, že čím je použitá síť těchto kritérií hustší, tím více a detailnějších komponentů rekonstruované lexikální jednotky lze v ní zachytit, tím je přesnější historickolexikologická