(6.151) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a denotátem (2.1c) doloženým v podobě dochované reálie nebo jejího dobového vyobrazení pomáhá upřesnit zvl. rekonstrukci věcně‑pojmové složky lexikálního významu (2.311). Např. u stč. pojmenování nánosek kritérium slovotvorného typu (6.116) a sémantické valence (6.132) ukazují, že jde o název výběžku středověké přílbice, který chránil nos, ale dochovaná svatováclavská přilba umožňuje velikostí této součástky upřesnit pojmový význam stč. slova nánosek takto: ‚část přílbice chránící střed obličeje, zvl. nos‘ (viz fotografii a definici významu v StčS 1977, s. 179). Že věcná, empirická vlastnost dochované reálie, tj. velikost a umístění oné součástky přílbice, byla ve vědomí mluvčích spojena s pojmovým komponentem logickým – s účelem chránit střed obličeje (zvl. před sečným zasažením), to se obráží v sémantické struktuře stč. pojmenování nánosek jako relevantní sémantický distinktivní rys ‚chránící střed obličeje‘, který je zároveň diferenčním rysem mezi jednotkami téhož sémantického pole (2.33): zatímco slovo lebka označovalo ochranný kryt horní a zadní části hlavy, slovo obojek nebo obojček zase ochranný kryt její části dolní s krkem, nánosek byl název součástky, která chránila zbývající zranitelné části hlavy, tj. střed obličeje s nosem. – O tom, jak dobové ilustrace prozrazují středověké pojetí označované skutečnosti a pomáhají rekonstruovat odlišnou pojmovou složku významu dodnes živého slova, viz zvl. 4.412.

(6.152) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a denotátem popsaným v literatuře příslušného období má podobné uplatnění (jako 6.151); viz zvl. popisy starých reálií v dobových slovnících (např. pro starou češtinu VodňLact) nebo výklady odborných termínů v dobových odborných textech. Nezřídka takovéto dobové popisy nebo výstižné záznamy akcentují právě takový komponent pojmu vyjadřovaného daným slovem, který již v dnešním pojmovém významu téhož slova není relevantní nebo možný. Např. dnešní lexikální jednotka s formou nebe/nebesa nemá sémantický rys plurality (sg. i pl. tvary označují jeden a týž objekt), ale takový sémantický rys je prokázán v její stč. vývojové fázi např. tímto dobovým výkladem: nad těmi osmi ponebími jest kruh nebe devátého… a pak nad těmi nade všemi nebesy všude vókol nich jest nebe desáté, ježto slóve křišťálové, a to stojí, neběže vuokol ŠtítPař 12a. Tento doklad starého, ptolemaiovského pojetí nebe jako jedné z více soustředných nebeských sfér kolem Země je zároveň dokladem na to, že stč. slovo kruh označovalo vedle denotátu plošného (= nč. kruh) také denotát trojrozměrně prostorový (klenbu, polokouli apod.); akcentuje tedy vývojově diferenční rys trojrozměrnosti/dvojrozměrnosti v sémantické struktuře tohoto českého slova. – Dobové popisy odborné (právní, lékařské aj.)