nrav, označujícímu dobré mravy v společenském styku, a k percepčně nejbližšímu adjektivu nravitý s významem ‚způsobný, uhlazený‘ (6.115); paradigmatický vztah k slovotvornému typu zlostiti ‚hněvat se‘ s obecným slovotvorným významem „mít to (vyznačovat se tím), co označuje základní substantivum“ (6.116); mezisystémový vztah k strus. noroviti ‚vycházet vstříc někomu‘ (6.142); mezisystémový vztah k lat. ekvivalentu conversari s významem ‚Gesellschaft oder gute Rede üben‘ DiefGlos 148 (6.144). – Podobným případem je i uvedené již subst. obáslo, při jehož významové rekonstrukci se uplatňují kritéria 6.115, 6.116, 6.124, 6.141, 6.144 a 6.151, viz zvl. 6.124.
(6.33) Je doložen pouze ojedinělý kontext naznačující význam daného slova, ale příslušná lexikální forma je nejasná nebo porušená, takže se musí rekonstruovat. – Příklady takové rekonstrukce pomocí souboru osvědčených kritérií jsme již uvedli výše, viz obuoz = obnož (4.413, 6.116) a obczzuzyty = občiniti (5.16, 6.111). Stojí však za připomenutí ještě takový případ, kdy ojediněle doložená lexikální forma se jeví na první pohled jako chybná, písařem deformovaná, ale prohloubená analýza ukáže její oprávněnost. Tak např. v jediném dokladu (když sú prsi tvrdé a obwietrzugi sě, k tomu vezmi kmínu lučního listíčko LékFrantC 115a) se vyskytuje forma obvětřovati sě na místě dobře doloženého objětřovati sě ‚bolestivě zduřovat‘ (srov. když sú prsi tvrdy a objetřují se LékMuz II H 4,104 apod. v jiných dokladech); přesto však tuto ojediněle doloženou lexikální formu obvětřovati sě nepovažujeme za neuvědomělou písařskou deformaci, nýbrž za vědomě zapsanou podobu lexikální jednotky, která byla v jazykovém povědomí písaře považována za existující, a to na základě lidové etymologie: obvětřovati sě se chápalo jako odvozenina substantiva vietr v rámci slovotvorného typu obvlažovati sě (←vláha) s obecným slovotvorným významem „naplňovat se po celém povrchu tím, co označuje základní substantivum“ (6.116), protože asociační souvislost mezi nafouknutím se (naplněním se větrem) a bolestivým zduřením („objetřením se“) měla v staré češtině oporu v opozici primárního a sekundárního významu některých sloves, např. odúti sě (6.121); srov. bok zkrvaviti…, až sě odme VýklKruml 113b (= ‚opuchne, bolestivě zduří‘).
(6.34) Není doložena ani postačující forma slova, ani kontext dokládající jeho význam v nějak zastřené formě (6.33), a přesto existenci slova lze prokázat celou řadou uvedených kritérií. – Tak např. i když stč. jazykové památky nezaznamenávají sloveso nabósti/nabádati, nýbrž pouze nedokonavé paradigma nabádati, nepovažujeme doložené nabádati za imperfektivum tantum a rekonstruujeme vidově párové sloveso nabósti/nabádati jako jednotku stč. lexikálního systému, a to na základě
