vykládáme jako expresívní, zvl. když na expresívní komponent zde ukazuje také kritérium komponentového rozdílu v slovotvorném subsystému (6.125). Stejně tak rekonstruujeme příznak pejorativnosti v stč. slovech husita, táborita apod., protože sociolingvistický rozbor zařazuje pojmenování tohoto typu mezi projevy protireformačních společenských postojů v době husitské revoluce (4.426). – Sociolingvistický rozbor společenských struktur, pochopitelně, umožňuje rekonstruovat nejen takovéto rozdíly mezi expresívními a neexpresívními pojmenováními téže struktury synonym, ale vůbec sémantické rozdíly mezi souřadnými lexikálními jednotkami téhož dílčího systému slovní zásoby (příklady viz zvl. sub 4.421–4.424 a 5.25).

(6.2) Každé jednotlivé kritérium z uvedeného souboru (6.11–6.154) by ovšem samo o sobě stěží umožnilo správně rekonstruovat jednotky neúplně doloženého lexikálního systému. Ale ve vzájemném doplnění již tato kritéria představují síť opěrných bodů, kterou lze spolehlivě zachytit formální a významové komponenty takových lexikálních jednotek. Čím je síť oněch opěrných bodů (kritérií) hustší, tím více lze těchto komponentů zachytit a tím přesnější je pak rekonstrukce lexikální jednotky. Tuto úměru si můžeme ověřit na spolehlivých rekonstrukcích klasické historické lexikologie. Všimněme si např., kolik kritérií z našeho souboru aplikoval J. ZUBATÝ při rekonstrukci stč. lexikální jednotky tanúti. Že se tato jednotka lišila od dnešního tanouti po stránce formální paradigmatem dokonavým (prét. tanu[lo] – fut. tane proti nč. tanulo – tane – bude tanout) a po stránce sémantické významem ‚zjevit se, potajmu se vplížit‘ (proti dnešnímu ‚tkvít na mysli‘), to J. ZUBATÉMU vyplynulo z aplikace těchto kritérií: po stránce vidové se stč. tanúti shodovalo s obdobně tvořenými perfektivy manúti, stanúti, tj. mělo společný významově‑formální komponent se slovy téhož slovotvorného typu (6.116); po stránce významové bylo označením pohybu, jak ukazují jeho cílové vazby (tanúti na mysl, v srdcě) vlastní valenčnímu typu sloves pohybových, srov. přijíti na mysl (6.117); pohybový význam zde potvrzuje také dobře doložená tranzitivní jednotka téže slovní čeledi vtanúti něco v srdcě někomu (6.115); sémantické omezení oněch cílových vazeb na určení mentálního okruhu (mysl, srdcě) prokazuje, že tím označovaným pohybem bylo duševní hnutí (6.132); přitom totéž kritérium sémantické spojitelnosti s jinými slovy v doložených kontextech (6.132) umožňuje Zubatému toto duševní hnutí charakterizovat jako „pohyb nepatrný, skrovný, skoro neznalý“; tento sémantický rys je totiž dosvědčen také překladem stč. tanúti za lat. subrepere