partikule ‚ne, nikoli‘ (5.53). V rámci tohoto významu (který bychom mohli vystihnout větným opisem ‚nesouhlasím s tím, co bylo řečeno‘) její sémantický rys vyjádření o skutečnosti (2.24) odpovídá obsahovému komponentu předchozí věty zváchu ho… Zachariáš (vyjádření o skutečnosti – pojmenování dítěte), a proto jej při lexikografickém popisu takové partikule musíme nějak vystihnout (že jde o postoj mluvčího k předchozímu vyjádření o skutečnosti, k tomu, co bylo předtím řečeno). Rekonstrukci takového sémantického komponentu zdůvodňují ovšem i kritéria jiná, zvl. 6.113 a 6.115 (viz 5.53).

(6.14) Kritérium komponentové shody v mezisystémových vztazích je dáno shodnými komponenty zkoumané lexikální jednotky s lépe doloženými lexikálními jednotkami jiných jazykových systémů. Poněvadž takové paralelní jinosystémové jednotky mají jiné systémové i mimojazykové zakotvení, je to kritérium pouze pomocné, doplňkové. Je ovšem tím spolehlivější, čím je systém oněch paralelních jednotek strukturně, a zvl. geneticky, bližší systému zkoumané lexikální jednotky. Podle stupně genetické příbuznosti jde tu v podstatě o tyto paralelní systémy: o systém téhož jazyka v jiné vývojové fázi (6.141), o systém jazyka příbuzného (6.142) a o systém jazyka vzdáleně příbuzného nebo nepříbuzného (6.143); zvláštním případem jsou pak ekvivalenty jinojazyčných předloh k zkoumaným jednotkám v překladových textech (6.144).

(6.141) Kritérium komponentové shody mezi lexikálními jednotkami z různých fází vývoje téhož jazykového systému aplikujeme především v tom směru, že lexikálně významové jednotky starého jazyka (např. staročeské) rekonstruujeme s přihlížením k jejich formálně stejným nebo formálně odpovídajícím nástupnickým variantám dnešním (novočeským). Naznačili jsme si již, že to však musí být uvědoměle opatrné, kritické přihlížení, nikoli podvědomé ovlivňování; jinak by naše rekonstrukce trpěla anachronismy, zejména nemístným ztotožňováním staré a dnešní lexikální jednotky, odlišně konstituované v odlišné struktuře jazykové (např. polysémní, srov. oko 4.111, zpósobiti 5.263 aj.) nebo v odlišné struktuře sociální (komín 4.42, rakev 5.73 aj.). Pochopitelně nejúplnější komponentová shoda je zde mezi takovými jednotkami starými a novějšími, které jsou zakotveny v stabilních strukturách jazykových i sociálních, např. u zájmen (z toho hlediska je příznačné, že všechny lexikální významy stč. slova náš lze vystihnout týmž slovem novočeským, srov. StčS 1977, s. 304–306). Ale platí to i o jednotkách jiných slovních druhů, zejména doložených v konzervativnějších systémech nářečních nebo v archaičtějších subsystémech celospolečenského jazyka. Takové strukturně stabilní lexikální jednotky a jejich vzájemné vztahy, dobře doložené