(podobně jako u vícenásobných synonym, 6.113) umožnil tato slova určit jak po stránce etymologické a formální (z *ob‑chram-), tak po stránce lexikálně významové, tj. umožnil rekonstrukci tohoto dílčího lexikálního subsystému. (Podrobný výklad jsem podal v LF 82, 1959, s. 211–216).
(6.116) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek téhož slovotvorného typu. – Protože slovotvorný typ (podobně jako slovní čeleď, 6.115) je systém lexikálních jednotek založený na jejich klasifikačních rysech sémantických i formálních, slouží toto kritérium k rekonstrukci nedostatečně doloženého lexikálního významu i nedostatečně doložené lexikální formy. Příklad jsme již uvedli na slově obnož, rekonstruovaném po stránce významové i formální v rámci slovotvorného typu obruč, ohlav (ovšem s pomocí i jiných kritérií, 4.413). Další příklady lze najít v kapitole 5, ale přesto uvedeme ještě jeden. Je totiž důležité, že společně s jinými kritérii především právě slovotvorný typ umožňuje rekonstruovat lexikální jednotku, která doložena vůbec není: např. pro starou češtinu můžeme rekonstruovat nedoloženou lexikální jednotku obuditi co ‚vyudit něco, konzervovat nějaký objekt působením kouře po celém jeho povrchu‘, a to na základě společných komponentů s dobře doloženým odvozeným adjektivem obuzené maso (6.115) a s dobře doloženou sekundární jednotkou téže polysémní struktury obuditi koho/co ‚očernit někoho/něco‘ (6.111), ale především na základě jednotek příslušného slovotvorného typu opáliti co, osušiti co; opakovatelný vztah těchto lexikálních jednotek k jejich slovotvorným základům (páliti co, sušiti co…), tj. zakotvenost těchto odvozenin ve významově‑formální opozici typu opáliti : páliti, konstituuje jejich obecný slovotvorný význam („vystavit objekt působení základního děje po celém jeho povrchu a účinkem tohoto působení mu dodat novou vlastnost“), kterým se dotvárňuje dobře doložený význam slovesa uditi na lexikální význam nedoloženého slovesa obuditi (2.41, 4.2).
(6.117) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek téhož valenčního typu. – Protože lexikální jednotky s týmž valenčním potenciálem (se stejnou valenční konstrukcí) a společným jeho sémantickým omezením vyjadřují týž obecný syntaktický význam (2.42), můžeme podle valencí zkoumané lexikální jednotky a podle společného významu dobře doložených jednotek jejího valenčního typu usuzovat na její sémantické rysy. Např. proti nč. slovesu tanout, které se spojuje s lokálem určujícím místo děje (kde? – tanout na mysli), má stč. tanúti valence cílové (kam? – tanúti na mysl, v srdcě) společné se slovesy pohybovými (přijíti na mysl, pásti na mysl, v srdcě apod.); proto se právem v stč. slovese tanúti rekonstruuje význam lineárně pohybový (podrobněji 6.2).
