(jako u 6.131). Jde tu však již výlučně o společný rys lexikálně sémantický (1.6, 4.15), zatímco valence konstrukční se zakládá (jako u typu chybiti sě cěsty) na shodném rysu (odluky), který je u rozvíjené jednotky (chybiti sě) rysem lexikálně sémantickým a u jednotky rozvíjející (cěsty) rysem gramaticky sémantickým (funkcí genitivu). Kritérium sémantické valence uplatňujeme např. při rekonstrukci nepomnožné lexikální jednotky nohavicě tím, že její lexikálně sémantický rys navlečení na jednotlivou nohu (naznačený kritériem 6.122) prokazujeme také týmž lexikálně sémantickým rysem slovesa obúti, které s ní tvoří syntagma; srov. obuj sě v nohavice tvé EvOl A 12,8. Podobně jsme si ukázali při rekonstrukci původního významu slova oběd (4.15 v petitu), že jeho lexikálně sémantický rys činnosti v kruhu, naznačovaný slovotvorným kritériem 6.116 (ob- ‚okolo‘), je dokreslován lexikálně i gramaticky sémantickým rysem kolektivního participanta činnosti, který je vlastní lexikálním jednotkám, jež se syntagmaticky se slovem oběd spojují. Takovýto shodný sémantický komponent obou lexikálních jednotek spojujících se v syntagma ovšem bývá zároveň společným (integračním) rysem systému synonym a s nimi spojitelného sémantického pole lexikálních jednotek: např. stč. synonyma nasaditi, naložiti, položiti… (6.112) jsou spojitelná s významově souvztažnými jednotkami hrdlo, hlava, život… na základě sémantického komponentu ‚životně důležitá věc‘; přitom obecný význam oněch synonym „vystavit nebezpečí zničení něco svého životně důležitého (zpravidla pro něco, pro někoho)“ obsahuje mj. také komponent ‚vlastní agentu‘ a komponent ‚ve prospěch někoho jiného‘, jež oba mohou být potenciálně vyjádřeny významově souřadnými jednotkami v dalších konstrukčně valenčních pozicích (2.42) – své (hrdlo), vlastní (život)… a pro něco, za koho, podlé koho aj. Je pochopitelné, že dosaditelnost lexikálních jednotek (X) do kontextové pozice s takovým valenčním potenciálem (např. kdo X co [životně důležitého] čího [svého] ve prospěch koho [jiného]) apod. je kritériem jejich synonymity a kontextové zaměnitelnosti. – Další příklady uplatnění valenčního kritéria historickolexikologické rekonstrukce viz sub 5.16, 5.21, 5.341, 5.42 aj.

(6.133) Kritérium komponentové shody jednotek spojených valencí nadvětnou je založeno na shodném sémantickém rysu mezi danou lexikální jednotkou a větnou jednotkou předchozího kontextu. Při rekonstrukci lexikálních jednotek se nejvíce opomíjí. Přitom nezřídka dobře doložená kvalita věty rozhoduje o významu slova z větného celku až dále následujícího. Např. ze staré češtiny můžeme uvést nadvětný typ zváchu ho [chlapce] jménem otcovým Zachariáš. Odpovědě máti jeho a řkúci: Nikake, ale nazovte ho Janem EvVíd 41a: zájmenné příslovce nikake je součástí přímé řeči s adverzativní platností vůči samostatné větě ob větu předcházející, a jedině v takovém kontextu má slovo nikake význam negativní partikule