tato centrální sémantika jejího sufixu je v rozporu s denotační (věcně‑pojmovou) složkou jejího významu, dodává jí sufix konotační sémantický rys expresivity (5.63). Ovšem v závislosti na kvalitě onoho rozporu může být takováto expresívnost dvojího druhu: je pejorativní, jestliže pomocí sufixu centrálně vyhrazeného pro pojmenování jevů méně hodnotných označují se jevy hodnotnější (např. osoby pomocí sufixů pro věci a neživé předměty – kulhan, šilhan SlovS 90a, trženina TkadlM 264, pacholisko KolA 70a, srov. 2.221, 2.41); je meliorativní, jestliže se pomocí sufixu centrálně vyhrazeného pro pojmenování jevů milých, něžných apod. označují jevy, které takové samy o sobě – bez hodnocení mluvčího – nejsou (sem patří především pojmenování dospělých osob zdrobnělinami, jako nebožčíček ‚chudáček‘ apod.). Pokud se tedy formální deminutiva liší od skutečných formálně‑významových deminutiv tím, že nic zdrobnělého neoznačují, rekonstruujeme jejich lexikální význam jako expresívní. Např. u deminutiv typu hlavička, ručička se neomezíme na formální interpretaci (srov. hlavička „demin. z hlavicě, hlava“ J. GEBAUER 1903, s. 424), ale budeme zde rozlišovat dva systémové významy lexikální: neexpresívní (ďěťátko ručičkama čpýráše PasMuzA 338) a expresívní, meliorativní (tvoji [Kriste na kříži] přěmilej ručičcě UmučRajhr 223). – Ovšem i při rekonstrukci sémantického komponentu expresívnosti pomocí uvedeného kritéria slovotvorného je třeba aplikovat ještě kritéria jiná, zvl. kritérium sémantické valence (6.132): např. meliorativní význam slova ručička se valenčně projevuje obligatorním posesívním vztahem k jménu osoby kladně hodnocené mluvčím a potenciálně kladným hodnotícím přívlastkem (tvoji [Kriste] přěmilej ručičcě), pejorativní význam slova pacholisko zase valencí se záporně hodnotícím atributem verbálním (toto pacholisko nemaje rozumu jinak a jinak mluvilo ArchKolE 70a [1590] o zloději) apod. Vždyť uvedené slovotvorné kritérium samo o sobě prokazuje především periferní charakter dané jednotky, a tím může být dána jak její expresívnost, tak její využití terminologické (5.64).
Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu mezi jednotkami téhož slovotvorného subsystému tedy vychází ze systémového sémantického rozdílu mezi lexikálními jednotkami paralelně utvářenými. Budiž připomenuto, že často je to rozdíl významově‑formální (např. typy kulhan a povijan se navzájem po stránce formální liší osobovými a neosobovými koncovkami formantu ‑an). Ale kategoriální rozdíl je tu především v denotační (věcně‑pojmové) složce významu takových odvozenin a může se jevit také jako sémantický rozdíl mezi dvěma systémovými opozicemi významově‑formálními (4.122) – mezi typem kulhati : kulhan a typem povíjěti : povijan; srov. podobně typ pacholek : pacholisko a typ hrad : hradisko. Statistický rozbor takovýchto opozicí zpravidla ukáže, který typ je perifernější a jako takový má předpoklad k zakotvení v lexikálním subsystému expresívním nebo terminologickém (4.32).
