strukturou slova ovšem umožňuje upřesnit jeho lexikální význam; umožňuje také rekonstrukci lexikálně významové jednotky, je‑li nedostatečně doložena dochovanými kontexty. Např. stč. slova obáslo (z *ob‑vęz‑slo) a obvazek měla původně týž slovotvorný význam „to, čím se něco obvazuje, co je kolem něčeho ovázáno“, ale dochované doklady samy o sobě dostatečně neprokazují, které z těchto slov označovalo ‚předivo navázané na kužel přeslice‘ a které značilo ‚stuhu ovazující předivo navinuté na kuželi‘. Že tento speciálnější a věcně druhotný význam (‚stuha ovazující předivo‘) mělo stč. obáslo, to sice naznačují doklady mladší, nestaročeské, a také rozbor lat. ekvivalentů ze slovníkových dokladů staročeských, ale přímou oporu tkvící v systému stč. slovní zásoby nám pro to poskytuje teprve zmíněná strukturní souvislost: stč. obvazek jako slovo s živou, produktivní slovotvornou strukturou (ob‑vaz‑ek) má význam základní, věcně primární (‚předivo navázané na kužel přeslice‘), kdežto stč. obáslo jakožto slovo se zastřenou slovotvornou strukturou, tj. strukturně periferní, má již význam sekundární, speciálnější (‚stuha ovazující předivo navinuté na kuželi‘). Tento stav je ovšem výsledkem toho, že staré slovo (*ob‑vęz‑slo) zastřením své slovotvorné struktury (> obáslo) ztratilo formální vztah k slovům téhož slovotvorného typu i téže slovní čeledi a tím i ztratilo předpoklad udržet své postavení v systému lexikálně významových jednotek, a bylo proto ve svém základním, centrálním významu (‚předivo navázané na kuželi‘) nahrazeno novým slovem, strukturně průhledným a více usouvztažněným s jinými jednotkami (obvazek); samo se pak posunulo k vyjadřování významu okrajovějšího, sekundárního, speciálnějšího. V dialektech, kde nedošlo k takovéto restrukturaci, slovo obáslo ovšem zachovalo svůj původní význam.

(6.125) Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu mezi lexikálními jednotkami téhož slovotvorného podsystému. – Toto kritérium (podobně jako 6.123) pomáhá zvl. při rekonstrukci expresívního příznaku neúplně doložené lexikální jednotky. Např. lexikální jednotka kulhan (RokPostA 62b) patří svou deverbativností (ze slovesa kulhati) a příponou (‑an) k dobře doloženým jednotkám typu povijan, sušan (s obecným slovotvorným významem „prostředek k činnosti označované základním slovesem“), ale liší se od nich kategoriálním sémantickým komponentem denotačním, neoznačuje totiž prostředek, ale osobu: ve společném dílčím systému jmen tvořených sufixem ‑an s převážnou nástrojovou (věcně prostředkovou) platností zaujímá tedy jednotka kulhan postavení periferní (5.64), a protože