setřena (v staré češtině ji ještě upevňuje koexistence synonymních příslovcí s tvarem pádu předložkového – typ na krátcě, v nově), dochází k úplnému setření pádového charakteru adverbií jejich přeměnou v předložky a spojky. Tuto kategoriální změnu můžeme osvětlit podrobnějším výkladem o původu stč. předložky chyba čeho (a) a spojky však (b).
(a) Původ stč. předložky chyba čeho z desubstantivního adverbia chyba nominativního tvaru. — Staročeské slovo chyba je v Gebauerově staročeském slovníku doloženo v těchto významech: 1. ‚pochyba, pochybnost, Zweifel‘ (celkem 15 dokladů); 2. jako adverbium předložkové platnosti ‚kromě, ausser‘ (2 doklady); 3. jako mužské příjmení (rovněž 2 doklady). Význam ‚pochybení, poklesek, omyl‘, který je dnes základním významem slova chyba, je zde označen jako pozdní („doložen u Jg. teprve z Vel.“). — Překvapuje tu nejen skutečnost, že onen dnešní základní význam není ještě doložen v Gebauerově staročeském materiále, ale zvláště to, že všech jeho 15 dokladů na základní význam staročeský (‚pochyba, pochybnost‘) má vesměs záporný kontext: nenie chyby ‚není pochybnosti‘ (3×), nejměti chyby ‚nepochybovati‘ (3×), bez chyby ‚bez pochyby‘ (4×), beze všie chyby ‚beze vší pochyby‘ (2×), nelzě j’ chyby ‚nelze pochybovati‘ apod. Obě skutečnosti se pokusíme objasnit ve světle úplnějšího staročeského materiálu. — Vedle významů doložených Gebauerem máme v nových výpiscích navíc především doklad s významem ‚minutí (čeho), chybení (se) čeho‘, tj. podstatné jméno činnostní, odvozené od slovesa chybiti (sě) čeho ‚minouti se čeho‘: ještě o cierkvi, … že by nynějšie byla dokonalejšie i viera nad cierkev svatú prvotní etc. Daleka jest tato chyba od cíle KorMan 18a; srov. chybiti cíle JelPetr (uvádí slovník Jungmannův). Spojení daleka jest tato chyba od cíle je zde ovšem užito obrazně, nikoli ve smyslu skutečného minutí, nezasažení cíle (při střelbě apod.), nýbrž o omylu, o chybě, tak jako podnes v podobných situacích užíváme střelils vedle! nebo od černého daleko chybil, daleko od cíle střílel aj. Podobně jako dnes místo ‚zmýliti se, dopustiti se chyby‘ říkáme střelit vedle, říkalo se v starší době také střeliti na chybu: tak v Rokycanově postile (rkpu K) u kritické zmínky o poutích čteme polemický přípisek pozdějšího čtenáře Střelil s’ na chybu! Sám Pán Kristus se ukázal v osobě pautnický! RokPostŠimek 2,68 ad 41; podobné spojení neobrazně užité můžeme doložit třeba Jungmannovým dokladem: proti nimž (= dobývajícím) řídko které vystřelení daremné a na chybu bylo SilvKron. Význam nezasažení, netrefení cíle je ovšem jenom speciálním případem obecnějšího základního významu ‚minouti se něčeho, minouti co‘, jaký dodnes žije v spojeních chybiti cestu, chybiti se cesty, chybiti se brodu apod. Avšak i slovesa chybiti v takových spojeních se užívalo k obraznému vyjadřování omylu nebo chyby (srov. což se této věci dotýče, která jest se stala v Olomúci: jistě já ji nerád vidím … Biskupť jest jistě chybil brodu ArchČ 2,161 [1521]; tu si zablaudil do básní! chybuješ lávky! polemický přípisek čtenáře rukopisu K Rokycanovy postily, viz RokPostŠimek 1,806 ad 234; omyl: …chybil se lávky Zaorálek, op. cit. 635); proto se také příslušné odvozené jméno činnosti chyba ve spojení s obdobným odlukovým určením místa stalo oblíbeným obrazným výrazem pro omyl, mýlku; je to naše rčení chyba lávky (příklad z Příručního slovníku: Hukal vaše šunky na vlastní svůj vrub z komory odnesl? Chyba lávky! Za tím vězí někdo jiný „kdepak! to se mýlíte“). Srov. též chyba dveří! Vyjadřovala-li tedy starší čeština pojem ‚zmýliti se, dopustiti se chyby‘ spojením chybiti brodu, chybiti lávky apod., nebudeme rčení chyba lávky vysvětlovat jako ‚nedostatek lávky‘, tj. překážka (v cestě), jak se vykládalo, nýbrž jako ‚minutí lávky, tj. sejití ze správné cesty‘. Chyba čeho považujeme za jméno ke slovesu chybiti čeho ‚minouti se čeho‘. Vedle uvedené dvojice chybiti lávky – chyba lávky můžeme zde uvésti i jiný příklad: s nimiž (hříšnými) kdož zůstane, nemuož chybiti pekla TovHád 88a – ó by věčného zatracení chyba bylo! Kott l. c.; jde tu zjevně o významy „nemůže se vyhnouti peklu“ – „kéž by bylo vyhnutí (kéž by bylo možno se vyhnouti) věčnému zatracení!“.
