kdežto v dnešní češtině žije v podstatě jen spojení nedělati s něčím (velké, dlouhé) okolky ‚nedělati průtahy, nezdržovati se s něčím‘ (zvláště o jednání bez ohleduplnosti, např. strážník … nedělal s vámi dlouhých okolkův a zatkl vás Čapek-Chod / PS , nedělaly se s uprchlíky již žádné velké okolky Světlá / PS) a předložkový pád bez okolků ‚bez průtahů, bez otálení, neodkladně‘ (např. přikročíme bez okolků k věci Stašek / PS), stará čeština znala ještě slovo okolek i v jiných kontextech, a to ještě v základním konkrétním významu prostorovém (27.11 Bc), z něhož dnešní posunuté významy vyplývají: okolkem obejíti někoho (BiblOl 1. Rg 23,26 in modum coronae cingere) znamenalo ‚obejíti kolem dokola, obklíčiti‘ a okolek na cěstě značil totéž co dnešní oklika, obcházka, srov. má člověk jíti bezpečnú cěstú a nehledati okolkóv pro rozličná nebezpečenstvie ŠtítVyš 32a declinandi de via perfectionis. Okolky, tj. okliky, dělaly se tedy původně na cestě za nějakým cílem, aby se obešla překážka nebo aby se jdoucí vyhnul nějakému nebezpečí. Poněvadž konání cesty je běžným obrazem lidského konání vůbec a oklika na cestě (obejití překážky) znamená zdržení v postupu, nabývá náš název přeneseného významu průtahů, uhýbání, otálení, váhání – zpravidla před nějakým zdrojem odporu nebo před něčím obtížnějším. A to je právě dnešní význam slova okolky v uvedených ustálených spojeních. Kdo ovšem s ničím nenadělá okolky, o tom říkáme, že jde přímo k věci, že jde rovnou k cíli. Zde je zase opačná představa rovné cesty, přímého směřování k cíli základem přenesených významů opačného obsahu, tj. významu pohotovosti, neotálení (nikoho jsem se neptal, rovnou jsem to udělal) nebo významu přímosti, otevřeného jednání (řekl mi to přímo do očí) apod.
K slovům s rozpadajícím se paradigmatem, jako okolky, patří také dosti záhadné slovo holičky v známém rčení nechat někoho na holičkách; znamená ‚nechat někoho bez pomoci v nouzi nebo v jiné ošemetné situaci‘. Slovo holičky z uvedeného rčení totiž nemá tvar jednotného čísla. Je zachováno vlastně pouze v předložkovém pádu množného čísla na holičkách, a to v ustálených spojeních se slovesy být, sedět, nechat, zůstat. Proč tomu tak je? To můžeme vysvětlit jen tím, že zde výraz na holičkách měl dříve jistý smysl, který již dnes – po zániku ostatních tvarů – není zřejmý. Nejstarší doklady ukazují, že na holičkách se především sedělo (dokládá to např. Rosův slovník ze 17. stol. větou zůstala sedět na holičkách) a ještě u Šimona Baara se slovem holičky označuje holá část těla, na které se sedí: máma plácla ho (hocha) jednou dvakrát přes holičky (PS). Uvážíme-li k tomu, že dotyčná část těla bez nejnutnějšího odění v lidovém pojetí symbolizuje chudobu, bídu, jak ukazuje např. obhroublé rčení přijít někam s holým zadkem (tj. ‚jako chudák‘), je výklad výrazu na holičkách nasnadě: zůstat (sedět) na holičkách zprvu znamenalo ‚zůstat sedět na holé sedací části těla, tj. bez nejnutnějšího odění‘, a tedy obrazně ‚zůstat bez nejnutnějšího vlastnictví‘, odtud pak ‚zůstat na mizině, v koncích, ve svízelné situaci vůbec‘. Na holičkách v původním smyslu slova zůstal sedět především ten, kdo v nějaké hazardní hře doslova prohrál poslední kalhoty: i toto rčení vyjadřuje svým způsobem ztrátu nejnutnějšího vlastnictví, protože je založeno na stejném obraze. Avšak na původní význam našeho slova holičky nejlépe ukazuje stará čeština, kde ještě k této zdrobnělině existoval odvozovací základ, totiž slovo holicě; dochovalo se v památce staročeské dramatické tvorby (z 14. stol.) v obhroublém dialogu vojáků hrajících v kostky, kde jeden říká: mectež (kostky) spravedně oko líci, neb dám někomu po holici! DivVít 16. Tedy holá část těla → holicě → holička / holičky → sedět na holičkách, tak asi zhruba vypadal vývoj našeho slova (srov. V. Machek, Etymol. slovník 137, na rozdíl od výkladu F. Havlové v NŘ 40, 116n.). Že příslušná část lidského těla může být pojmenována podle své příznačné holosti, na to najdeme doklady v PS pod heslem holý a holičký.
(11.26) Zatímco u časových určení typu létě (11.23a) i u adverbií způsobových typů krátcě, nově (11.23b) ještě souvislost s pádem jména není zcela
