[67]číslo strany rukopisusetřena (v staré češtině ji ještě upevňuje koexistence synonymních příslovcí s tvarem pádu předložkového – typ na krátcě, v nově), dochází k úplnému setření pádového charakteru adverbií jejich přeměnou v předložky a spojky. Tuto kategoriální změnu můžeme osvětlit podrobnějším výkladem o původu stč. předložky chyba čeho (a) a spojky však (b).
(a) Původ stč. předložky chyba čeho z desubstantivního adverbia chyba nominativního tvaru. — Staročeské slovo chyba je v Gebauerově staročeském slovníku doloženo v těchto významech: 1. ‚pochyba, pochybnost, Zweifel‘ (celkem 15 dokladů); 2. jako adverbium předložkové platnosti ‚kromě, ausser‘ (2 doklady); 3. jako mužské příjmení (rovněž 2 doklady). Význam ‚pochybení, poklesek, omyl‘, který je dnes základním významem slova chyba, je zde označen jako pozdní („doložen u Jg. teprve z Vel.“). — Překvapuje tu nejen skutečnost, že onen dnešní základní význam není ještě doložen v Gebauerově staročeském materiále, ale zvláště to, že všech jeho 15 dokladů na základní význam staročeský (‚pochyba, pochybnost‘) má vesměs záporný kontext: nenie chyby ‚není pochybnosti‘ (3×), nejměti chyby ‚nepochybovati‘ (3×), bez chyby ‚bez pochyby‘ (4×), beze všie chyby ‚beze vší pochyby‘ (2×), nelzě j’ chyby ‚nelze pochybovati‘ apod. Obě skutečnosti se pokusíme objasnit ve světle úplnějšího staročeského materiálu. — Vedle významů doložených Gebauerem máme v nových výpiscích navíc především doklad s významem ‚minutí (čeho), chybení (se) čeho‘, tj. podstatné jméno činnostní, odvozené od slovesa chybiti (sě) čeho ‚minouti se čeho‘: ještě o cierkvi, … že by nynějšie byla dokonalejšie i viera nad cierkev svatú prvotní etc. Daleka jest tato chyba od cíle KorMan 18a; srov. chybiti cíle JelPetr (uvádí slovník Jungmannův). Spojení daleka jest tato chyba od cíle je zde ovšem užito obrazně, nikoli ve smyslu skutečného minutí, nezasažení cíle (při střelbě apod.), nýbrž o omylu, o chybě, tak jako podnes v podobných situacích užíváme střelils vedle! nebo od černého daleko chybil, daleko od cíle střílel aj.[115] V PS [a] (6,288) nepřesně uvedeno jako ekvivalent celoparadigmatického slova trojice. Podobně jako dnes místo ‚zmýliti se, dopustiti se chyby‘ říkáme střelit vedle, říkalo se v starší době také střeliti na chybu: tak v Rokycanově postile (rkpu K) u kritické zmínky o poutích čteme polemický přípisek pozdějšího čtenáře Střelil s’ na chybu! Sám Pán Kristus se ukázal v osobě pautnický! RokPostŠimek 2,68 ad 41; podobné spojení neobrazně užité můžeme doložit třeba Jungmannovým dokladem: proti nimž (= dobývajícím) řídko které vystřelení daremné a na chybu bylo SilvKron. Význam nezasažení, netrefení cíle je ovšem jenom speciálním případem obecnějšího základního významu ‚minouti se něčeho, minouti co‘, jaký dodnes žije v spojeních chybiti cestu, chybiti se cesty, chybiti se brodu apod.[116] Viz J. Zaorálek, Lidová rčení, 593. Avšak i slovesa chybiti v takových spojeních se užívalo k obraznému vyjadřování omylu nebo chyby (srov. což se této věci dotýče, která jest se stala v Olomúci: jistě já ji nerád vidím … Biskupť jest jistě chybil brodu ArchČ 2,161 [1521]; tu si zablaudil do básní! chybuješ lávky! polemický přípisek čtenáře rukopisu K Rokycanovy postily, viz RokPostŠimek 1,806 ad 234; omyl: …chybil se lávky Zaorálek, op. cit. 635); proto se také příslušné odvozené jméno činnosti chyba ve spojení s obdobným odlukovým určením místa stalo oblíbeným obrazným výrazem pro omyl, mýlku; je to naše rčení chyba lávky (příklad z Příručního slovníku: Hukal vaše šunky na vlastní svůj vrub z komory odnesl? Chyba lávky! Za tím vězí někdo jiný „kdepak! to se mýlíte“). Srov. též chyba dveří![117] Viz PS 1,1096. Vyjadřovala-li tedy starší čeština pojem ‚zmýliti se, dopustiti se chyby‘ spojením chybiti brodu, chybiti lávky apod., nebudeme rčení chyba lávky vysvětlovat jako ‚nedostatek lávky‘, tj. překážka (v cestě), jak se vykládalo,[118]F. Kott, Česko-něm. slovník I, 556. nýbrž jako ‚minutí lávky, tj. sejití ze správné cesty‘. Chyba čeho považujeme za jméno ke slovesu chybiti čeho ‚minouti se čeho‘. Vedle uvedené dvojice chybiti lávky – chyba lávky můžeme zde uvésti i jiný příklad: s nimiž (hříšnými) kdož zůstane, nemuož chybiti pekla TovHád 88a – ó by věčného zatracení chyba bylo! Kott l. c.; jde tu zjevně o významy „nemůže se vyhnouti peklu“ – „kéž by bylo vyhnutí (kéž by bylo možno se vyhnouti) věčnému zatracení!“.[119]Srov. V. Machek, Etymol. slovník, 166 a Studie o tvoření výrazů expresívních, Praha 1930, str. 94.