adverbií se zakončením -o na místě (a vedle) starých příslovcí lokálového tvaru na -ě (srov. podnět šíření nových členů vidové korelace u slovesa, zvláště typu obnovovati za staré obnávěti, 10.21).
Naznačený diachronický vztah mezi českými adverbii lokálového tvaru na -ě a akuzativního tvaru na -o potvrzuje i podrobná materiálová práce E. Smetánky: (1) E. Smetánka shledal 377 deadjektivních adverbií s tvarem pouze na -ě, 22 s tvarem pouze na -o a 25 s tvarem na -ě i na -o; (2) většina doložených adverbií na -o má kořennou strukturu, která by se připojením -ě oddálila od základního adjektiva (blízko, často, draho, jednako, mnoho, maličko, široko, těžko apod.); (3) převážná většina adverbií s tvary na -ě i -o, zvláště adverbia s uvedenou strukturou (2), má starší doklady na tvar se zakončením -ě a mladší se zakončením -o; (4) jen LegKat zná přes 120 deadjektivních adverbií, a z toho pouze 11 má tvar na -o, kdežto ostatní na -ě; z oněch jedenácti na -o 7 se vyznačuje strukturou typu 2 (brzo, často, dlúho, mnoho, skoro, tako, toliko). To znamená, že v tomto materiále se jeví jako rozvíjející se novum adverbiální typ na -o a jako ohnisko tohoto rozvoje se ukazují adverbia s kořennou strukturou, která by se připojením -ě hláskově vzdálila od svého adjektivního základu (typ blízko, často). — Ovšem na druhé straně to neznamená, že by stará deadjektivní adverbia na -ě jako typ zanikala. Oba typy, původně snad synonymní, se zachovaly a rozvíjely dále, neboť byly využity pro významovou diferenciaci: typ na -ě se zaměřil na významy přenesené (srov. vylétl vysoko – vysoce ideový, hluboko v horách – být hluboce dojat apod.), typ na -o se zase vyvíjel v tzv. predikativum (srov. hlučně se bavili – bylo tam hlučno, smutně proslulý – je mi smutno apod.). Je ovšem třeba konstatovat, že již u stč. typu dalecě, hlubocě, vysocě (od adjektiv na -ký) jsou v převaze doklady na význam přenesený, neprostorový.
(11.24) Ovšem v protikladu k paradigmatické formě příslovečného určení, k předložkovému pádu substantiva, lexikalizovaly se i jiné neparadigmatické formy než jen pády bezpředložkové: adverbializovaly se také předložkové pády neparadigmatické, tj. předložkové pády adjektiv jmenného tvaru typu na levo, v nově, z nova (nč. nalevo, znova) a předložkové pády substantiv vymykající se tvaroslovně svému paradigmatu – typ ve snách, v hlavách, o polednách. Zatímco typ ve snách je omezen jen na několik případů a považuje se za ustálené slovní spojení, typ na levo, v nově reprezentuje velmi četnou skupinu adverbií a má dnes charakter spřežky. Lze předpokládat, že právě tento významný typ adverbií s formou neparadigmatického pádu předložkového (v nově) na pozadí synonymního typu s formou neparadigmatického pádu bezpředložkového (nově) podnítil i rozvoj adverbií s formou paradigmatického pádu předložkového (v zimě, na hořě > nahoře) na základě synonymního typu s formou neparadigmatického pádu bezpředložkového (zimě, hořě), srov. 11.23a. V souvislosti s tím pochopíme i rozvoj ostatních typů předložkových adverbií, i těch, které synonymní podobu bezpředložkového pádu vůbec neměly (jako dokonce, zejména, spatra), i těch, které vůbec nebyly pádem (typ dokdy a typ vsedě z sedě, 11.11). Z hlediska vývojového lze tedy rozlišovat dva druhy předložkových adverbií: na jedné straně ta, která vznikla ze synonymních forem plnících již funkci příslovečného určení i bez předložky (ať to byly bezpředložkové pády jako zimě, hořě, nebo participia jako sedě,
