Marg. 26, wierziucim ŽKlem. 133ᵃ, všech wierzuczich Kat. v. 1722; veseľúcí, weſſeliucich sě ŽKlem. 69ᵃ; vzňúcí, v zvonciech wznyucich t. 123ᵃ; – v nč. jsou toho příklady v mor. ležúcí, zdálo se Ranoši na loži ležucej Suš. 186; seďúcí, moja najmilejši v komůrce seďuci t. 206; – sem patří také tvary -ící v textech, ve kterých této koncovky nelze vykládati zúžením z -iecí a kde ji tedy nutno bráti za přehlásku z -úcí, na př. s czynyczymy ŽWittb. 124, 5, vraždili chodiczye t. 105, 7, ot šípa leticzieho t. 90, 6, křivdu trpyczym t. 145, 7, smolu horzyczyy Pror. 25ᵃ, všěm wyerziczyem Kat. 122; – o part. spiúci, (žena) jednú byla nezzpiuczi Jid. 159, v. v § 132; –
-ějúcí přehlas. -ějící, opět u sloves vz. trpěti a prositi a tedy místo -iecí, s koncovkou přejatou od adj. part. umějúcí, sázějúcí přehlas. -ějící: na př. bdějúcí, bdyegyczy Alb. 86ᵇ; bydlejúcí, bydlegiciemu Ol. Mich. 1, 12, ot bydlegicich t. 2, 23, bydlegyczym Pror. 7ᵃ; činějúcí, czynyegyczym pokoj EvOl. 158ᵃ; držějúcí, nádržějúcí, držejících MC. 71, s jinými jie (Vlasty) sě nadrzyegyczymy PulkL. 16; hořějúcí, ohně horzyegicziho EvOl. 136ᵃ; chtějúcí, mně chtiegiciemv Koř. Řím. 7, 21, nechtyegyczýý nolentes Pror. Isa. 30, 9; chválejúcí, úst chwalegiczich EvOl. 114ᵇ; ležějúcí, náležějúcí; věcí náležegijcých Pref. 11, náležející nč. Us.; pálejúcí, (ohně) palegicziho EvOl. 32ᵃ; ranějúcí, ranyeguczym lhářóm EvOl. 169ᵇ; sedějúcí, ſedyegyczyeho Pror. Isa. 28, 6, ſedyegiczieho Ol. Num. 22, 25; slyšějúcí, ucho ſlyſſyegiczie Ol. Prov. 20, 12; svietějúcí, světlost ſwyetyegyczie EvVíd. Jan. 5, 35; trpějúcí, nad trpiegicimi Kruml. 10ᵃ; – také v part. bývá u sloves těchto odchylkou -ěje m. -ě, srov. zde napřed č. 9, ale v dokladech pozdějších a řidších;
-ujúcí přehlas. -ující, s koncovkou přejatou od adj. part. kupujúcí, -ující (tř. VI. vz. tvrdého): tepujúcí, já hospodin tepugiczi tě percutiens Ol. Ezech. 7, 9, tělo mé dal sem tepugyczym percutientibus Pror. Isa. 50, 6, tělo mé dal sem tepugicym Koř. 166ᵇ; přěchodujúcí, przechodugicich perambulantium Ol. Žalm. 67, 22 (podle zřetelného napsáni -chodující, nikoli – choďující); letujúcí, dóm letugyczy domus ruitura Hymn. Opav. 177ᵇ;
-(j)ujúcí přehlas. -ijící, s koncovkou přejatou od adj. part. pracujúcí, přehlas. pracijící (tř. VI. vz. měkkého): na př. bydľujúcí, město bidligyuczie civitatem habitationis ŽWittb. 106, 7, před lidem bydligiczim Ol. Bar. 1, 4, s bidlygiczymy ŽWittb. 82, 8; čiňujúcí, czinigiczi Ol. Gen. 1, 11, czynygyczyemu Pror. Isa. 6, 5, proti czynygyczym zlost ŽKap. 93, 16; hýřujúcí, hyrzigiczi praevaricans Ol. Ezech. 14, 13; choďujúcí, schoďujúcí, zvieřat chodygicich Ol. Sap. 19, 10, ſchodygicimi descendentibus ŽKlem. 117ᵇ; chozujúcí, přichozujúcí, schozujúcí, vchozujúcí, vzchozujúcí (podle 1. sg. chozu), chozygyczy transiens Pror. Isa. 34, 10, tě przychozygyczyeho súdci Modl. 18ᵃ, przychozygicieho advenam Ol. Ezech. 22, 7, všelikému chozygicziemu t. 16, 25, všickni chozygyczy Pror. Jer. Lament. 2, 15,
