adjektiva řečená vznikla analogií, totiž přijetím koncovky -omъ, abstrahované s tohoto participia.
37. V češtině je těchto participií jenom několik, zejména:
vědom stsl. vêdomъ notus atd., z téhož kmene vêd-o-, jenž je také v part. vêdątj- stsl. vêdąšt- č. vědúc-;
vidom stsl. vidomъ visibilis atd., opět z kmene vid-o-, jenž je také v part. vidątj- stsl. vidąšt- č. vidúc-;
znám staž. ze znajem stsl. znajemъ, z km. z(ь)na-je-;
nosim, vnosim stsl. vъnosimъ, z km. nosi-: na unoſimu ad inferrendam mortem Greg.;
držim stsl. drъžimъ, z km. dьrži-: boj se žalářem drzym býti GestKlem. 295; neutr. držimo, a k tomu kompt. držimějie a držimějše: viece ť ješťe o pravém obrácení chci pojměti řeči, aby v paměti bylo drzzymyegije Štít. ř. 54ᵇ, aby to v paměti bylo drzzymyegije t. 218ᵃ, býváť cos buď u paměti drzymyeyſſe Štít. uč. 149ᵇ; odtud adj. držimný: člověk, by byl hřiechem toho svého zdravie nepotratil.., byl by měl jasný rozum, držimnú pamět.. Štít. Bud. 21. (v rkp. napsáno nesprávně, místo koncového -nu je litera podobná k -m); a to pak přetvořeno v držemný: bývá u příkladech drzemnyeyſſie pamět Kruml. 338ᵃ, by nám to bylo v paměti drzemnyeyſſye t. 338ᵇ, trh se k držemné pevnosti nehned sejde VšehJ. 163, aby ta věc drzemna a stálá byla KolAA. 104ᵃ (1515).
Participium perf. act. -lъ.
38. 1. Přípona původní tohoto participia jest -lo v masc. a neutr., -lā ve fem. Jindy tvoří se jí nomina agentis a instrumenti, na př. masc. ř. τύ-λο-ς hrb slov. tylъ, z koř. teṷ- turnere, fem. ř. ϑη-λή ženský prs z koř. dhē- sugere, lak. ἑλλά lat. sella m. sed-lā slov. Neutr. sed-lo stsl. selo z koř. sed- atd. V slovanštině stala se pravidlem pro tvoření tohoto participia; tu připíná se k infinitivnímu kmenu základnímu: nes-lo-, nosi-lo- atd. a jest sg. nom. masc. -lъ, fem. -la, neutr. -lo atd. Stran původu přípony srov. Brugm. II, 186 sl., 199 sl. a 1421, Brugm. Kz. 333: slovanské -lo je stejné s -lo v ř. μιμηλός,σιγαός v lat. figulus, credulus a j. Jinak vykládá -lo Mikl. I² 226 a II. 94 (z býv. -tlo skr. -tra) a 313 (české tkadlec prý z part. *tkadl, tedy z býv. –dlo; ale z part.; tъkadlъ nebylo by č. tkal, nýbrž tkadl, a toho není; subst. č. tkadlec dlužno vykládati jinak).
2. Slovesa kořenná, která jsou schopna kmenostupu, mívají v tomto participiu stupeň nižší. Na př. stsl. čьlъ z čьt-lъ č. četl z koř. kei̯t-; č. kvetl z kvьtlъ koř. kṷei̯t-;, stsl. umrъlъ č. umrlý stč. umrl, zmrl, bratr je vmrl i ožil jest Krist. 66ᵃ, otcové vaši zmrli jsú t. 57ᵃ, zmrly gſu DětJež. 5ᵃ, biechu ľudie jako zmyrly AlxŠ. 5, 14, dobytkuov zmrlých Háj. 109ᵃ atd.
