aorist:
sg. 1. sázěch
2. sázě
3. sázě
-zě- ze staršího -ȥa-;
du. 1. sázěchově, -va
2. sázěsta, -šta
3. sázěsta, -šta
pl. 1. sázěchom, -me, my
2. sázěste, -šte
3. sázěchu,
tvary jmenné:
inf. sázěti ze staršího -ȥati; sup. sázat;
participium
-nt: sázějě ze staršího -ȥaja, sázějúc- ;
-mъ: –;
-lъ: sázal pl. sázěli atd.;
-ъs: sázav, sázěvši, sázěvše
-nъ: sázán pl. sázěni atd.;
subst. verb.: sázěnie ze staršího -ȥanie.
K tvarům jednotlivým.
150. Z psl. sadja- atp. vzniklo č. sáȥa- atd., a bylo tedy na př. sup sáȥat, inf. sáȥati, part. sáȥal plur. sáȥali atd. Změna tu nastala v XII stol. přehláskou a v ě, a vykonána v mezích pravidla, o němž v. I. str. 101 sl. Podle toho pravidla jest -ě-, -ie- za bývalé -a , -á- (v našem slovese vzorovém byla do řečené přehlásky spolu také starší měkká assibilata -ȥ- místo pozdějšího obojetného -z-, poněvadž by jinak -a-, -á- bylo zůstalo nezměněno, srov. I. str. 92): v praes. sg. 1. sázěju, 2. sázieš ... pl. 3. sázějú; – v impt. sázěj atd.; – v impf. tvaru kratšího sáziech atd. (a v delším sázějiech atd., bylo-li); – v aor. sg. 2. 3. sázě, pl. 2. sázěste, a podle toho také v sg. 1. sázěch atd.; – v inf. sázěti, proti sup. sázat; – v part. -nt: sázějě, sázějúc-; – v part. -lъ: plur. masc. sázěli, du. fem. neutr. sázěle, proti sg. masc. sázal, fem. -ala, neutr. -alo, du. masc. -ala, plur. fem. -aly, neutr. -ala; – v part. -ъs: sg. fem. sázěvši, plur. (du.) sázěvše, proti sg. masc. neutr. sázav; – part. -nъ: plur. masc. sázěni, proti sg. masc. sázán atd., jako v part. -lъ; v subst. verb. sázěnie atd. – Sklesnutím jotace bývá ovšem -e-, -é- za -ě-, -ie-, na př. praes. sg. 1. sázeji 2. sázéš.., inf. sázeti, part. pl. masc. sázeli atd. – Bývalá tu pravidelnost ruší se analogií: vlivem tvarů s náležitým -a- vniká táž hláska do tvarů, kterým náleží -ě-, -e-, a naopak. Na př. před tím bylo part. náležité sg. masc. sázal a plur. sázěli, nebo zaniknutím jotace -zeli; to drželo se i potom, ale analogií bylo mezitím vzniklo také sg. masc. sázěl n. -zel a plur. masc. sázali atd. Z toho je kolísání, které se končí uniformováním: v jazyku knižném a některých nářečích ovládá všude -e- a jest tedy part. sg. sázel pl. sázeli atd., v jiných pak nářečích (zvláště východních, pokud tu bylo
