Saul hledat Davida 1. Reg. 23, 25, vyšel lupit t. 13, 17, jda radyt ſye t. 9, 9, dcery výdú vody naczerat Gen. 23, 13, šed s ním rubat dřev Deut. 19, 5 atd.; v Otc. aby šel ſpat 367ᵇ, (mnich) vyjide potřěby kupowat t. 166ᵃ, ani sem přijěla lidí ohledowat 213ᵇ atd.; v Comest. že jsem přišel odluczowat chudých od pyšných 206ᵃ, (Jason) jěde k králi pokuſſowat 206ᵃ a j; v ChelčP. pán přišel wolat liřiešných 58ᵃ, (král) poslal svého sluhu wolat zwanych 248ᵇ aj.; u Háj. (král) šel konšeluov sadit 455ᵃ, šel worat 470ᵃ, táhli Náchodu retowat 403ᵇ a j.; aby mohli jezditi buď worat neb hnoge wozit KolČČ. 73ᵃ (1546); wyjel worat Štelc Jg. Úpadek úplný a zaniknutí supina nastalo během stol XVII a XVIII. Pelzel² (1798) str. 193 zná je jen z textů starých a odporoučí, aby bylo zachováváno podle příkladu starých biblí, Hájka atd. – V jazyku živém drží se již jen sup. spat ve rčeních: půjdu spat, jdi spat atp.; v knižném pak jest reminiscence z doby starší: přijde soudit živých i mrtvých. Druhdy a dosti často vyskýtají se příklady supina opět u spisovatelův nových: vydal se vyzkoumat světa Jungm. Ztrac. ráj (1811) 1, 205; šli podat svědectví Pal. 4, 1, 164; pan Kostka pravil, že nepřišel soudit se s nimi, ale vzkázat svědectví t. 170; knížata nechvátali odkrývat oumyslů svých t. 3, 2, 386; jdou zabit markýze MalýAmer. 4, 287, přicházejí zabit markýze tamt. atd. Jsou to pokusy vesměs strojené a namnoze nesprávně ustrojené, a pravdivě praví Th. Vodička v ČČMus. 1894, 154 v pozn., že toto kříšení a nové uvádění supina do jazyka spisovného je bez ceny a bez potřeby.
4. O stč. výraze ze-spatu, upomínajícím na sup. spat, viz III. 1. str. 334. –
Participium praes. act. -nt.
34.
1. Participium praesentis activi, n. přechodník přítomný, tvoří se příponou –nt; proto je můžeme také nazývati krátce participiem -nt. Na př. stsl. bery sg. gen. berąšta z *bero-nt-ja, ř. φέϱωυ sg. akk. φέρο-υτ-α, skr. bharan sg. akk. bhara-nt-am, kmen pův. bhéro-nt-; stsl. vezy sg. gen. veząšta z *vezont-ja, lit. vežąs, z *veža-nt-s, skr. vahan sg. akk. vaha-nt-am, kmen pův. ṷeǵho-nt- atd. Srov. Brugm. II, 370 sl.
2. Přípona -nt připíná se ke kmenu základnímu, v slovanštině ke kmenu praesentnímu -o nebo souhláskovému. Tak v stsl. nesy, bery atp. sg. gen. nesąšta, berąšta atd. z *neso-nt-ja, bero-nt-ja atd. jest -nt připato ke kmenu praes. neso-, bero- atd.; taktéž v stsl. tešę, umêję atp., sg. gen. -(j)ąšta z *-(j)o-nt-ja. V stsl. trъpę atp. sg. gen. -ęšta, psl., tьrpę sg. gen. tьrpętja jest prý připato ke kmenu souhláskovému tьrp-: tu bylo tedy tьrp-n̥t-, a z toho tьrp-ьnt- a tьrp-ęt, srov. Jos. Horák, Z konjugace souhláskové str. 48 sl.; stsl. prosę atp. sg. gen. -ęšta, psl. prosę sg. gen. -ętja atd. jest utvořeno analogií podle tьrpę atp.; v stsl. vêdy
