mus Lehrg.¹ (1809) 320, ²(1819) 245; ona neſlyſſeci Květy 1834, 137; dial. děkujic BartD. 2, 258 (žďár.) a také chtic, nechtic t. 119 (han., litov., zkrácením novým). Úhrnem: kmenová slabika, vzniklá z býv. -ątj- -ętj-, byla v češtině vždycky dlouhá a je dlouhá dosud : nesúc-, tešúc-, trpiec- atp., později nesauc-, nesouc-, tešíc-, trpíc- atd. ; vedle toho bývalo však druhdy také krátké nesuc-, tešic-, trpěc-, ležec- atp.; krátké ležec atp. je dosvědčeno již ve XIV. stol., příklady krátkého nesuc-, tešic- objevují se v stoletích pozdějších; theoretikové, vidouce tvary takto rozlišené, vymýšlejí jim pravidla, vesměs bez podstaty; kolísání v jazyku knižném učiněn konec Dobrovským, v nč. jest, mimo několik odchylných zvláštností z 1. pol. XIX. století, pravidlem dlouhé nesouc-, tešíc-, trpíc-
8. Místo náležitého -íc- v tešíc- atp. (přehlas. z -úc-) bývá -iec-, -ec-, zvratnou analogií: v době úženi ie-í bývalo vedle novějšího trpíc- také starší trpiec- atd., a podle toho přiděláváno pak i k tešíc- atd. domněle starší tešiec- atd., a také zkrácené tešec-. Doklady: gmagijecze Štít. ř. 73ᵇ, kazyeczye (kázati) EvVíd.Luk. 9, 6, srdečně mylugecz Kruml. 394ᵃ, taziecze Mill. 106ᵃ, nechagiecz t. 48ᵇ, płačecy Br. Jer. 31, 15, koza odešla lagecy Papr. Ob. 33, paní Joštova chudé opatrujeci Břežan. 16, wołagecy, miługecy Rosa 134 a 149, miługec t. 152, spílajeci Lab. 19, 5, milujeci Jandit 70, wołagecy Dolež. 100, miługecy t. 102, pigecy t. 112 atp., očekáwageci Květy 1834, 26, ljtagecj t. 235. Oporu nějakou měla tato odchylka také v tom, že příslušné masc. (neutr.) mělo koncovku -e : k masc. miluje druží se fem. milujeci atd. Dosud zachována ta zvláštnost v dial. řikajec BartD. 2, 258 (žďár ).
9. Naopak nalézá se -úc- místo náležitého -iec- v dial. nechťúc BartD. 1, 77 (val.), vťuci (= chťúci) t. 122 (laš.), analogií podle nesúc atd. Na pohled zdá se, že sem patří také adjektiva trṕúcí, prośúcí, -iúcí atp., na př. boyuci ŽKlem. 8ᵃ, trpiuci t. 73ᵇ, voda bieziucie t. 42ᵇ, sediucim sedentibus t. 88ᵇ, czynyucieho t. 25ᵇ, ot czinyucich t. 43ᵃ atp.; ale adjektiva tato nejsou utvořena z part. -iec-, nýbrž způsobem jiným, v. zde doleji č. 12.
10. Místo trpě, prosě nč. prose, -iec- nč. -íc- atp. bývá odchylkou -ěje, -ějíc. Na př. seděje, pravěje, spěje Drach. 127–128 (vedle sedě atd.), trpěge, křivdu Beck. 2, 351, bdíš ſpěge dormiens t. 2, 26, k Bohu ſe modlege t. 1, 86, prodavač diwěge ſe tomu t. 1, 260 (Beckovský zpravidla tak) atd. Je to odchylka téhož způsobu, jako v 3. plur. trpějí, prosejí atp., o kteréž viz nahoře v § 14, A, c); odchylná 3. pl. -ějí m. -í dala odchylnému participiu -ěje m. -e podnět.
11. Participium má se se substantivem, k němuž jako doplněk se táhne, shodovati v rodě, čísle a pádě; ale od toho jsou v jazyku kleslém mnohé odchylky, ve známých vazbách absolutivních atd. O obém viz na svém místě ve skladbě. V nářečích zanikla povědomost o náležité v této příčině pravidelnosti docela a pokud se participium vůbec zachovalo, tu
