KolČČ. 256ᵃ (1558), gſuocz (sic, m. -úc) t. 68ᵃ (1549), przigmuocz (též), t. 73ᵃ (1546), pocznuocz (též) t. 3ᵃ (1545), na časy buduoczy (též) t. 44ᵃ (1549), gſauc Br. Isa. 37, 27, gſauce t. 56, 6, wſtanauce t. Gen. 35, 3, vſłyſſjce t. Deut 21, 21, warugjce ſe t. Gen. 14, 7, ſpalugjcý t. Deut. 9, 3, zahubugjcý t. Ex. 12, 13, náležjcý t. 29, 5, náležegjcý t., budauc budauce Dolež. (1746) 97, wołagjc wołagjce t. 100, ležjc ležjce t. 104 atd., nč. nesouc-, těšíc-, trpíc-, slc. nesúc, bijúc, tešúc, umějúc, horiac, držiac, činiac atd. (jen po slabikách dlouhých krátké -uc, -ac: píšuc, chválac Hatt. slc. III, srov. I. str. 609). Ale druhdy tu bývá také slabika krátká. Ve Štít. uč. (1376) psána podle ohledání p. V. Ertla na př. slabika dlouhá žie vždycky zye (v 511 dokladech), výjimka je na pohled jen v tomto part. v dokladech: blyzeczy ſe 152ᵃ, polozecz 58ᵇ, przylozecz 44ᵃ, ſluzecz 50ᵃ, newazecz 47ᵃ; když však povážíme, že slabika krátká žě tu je již skleslá v že a psána ze, tedy uznáme, že se tu má rozuměti zkrácené blížeci se, položec atd. Rovněž tak psáno tu dlouhé čie vždycky czye (v 69 dokladech); vedle toho je part. psané vczecz 58ᵇ (doklad jediný), tedy = učec. Jiné doklady sem patřící jsou: ſeḋeczy Ben. Gen. 21, 16, ważecz (vážiti) t. Num. 7, 79, bogeczy ſe t. Gen. 27, 42; Libuše ſlyſſecy Háj. 9ᵇ, Vlasta ſlyſſecy t. 15ᵃ, Budeslavka ſtogecy řekla t. 19ᵇ, proſecy t. 19ᵃ, žena bogecy ſe t. 39ᵃ, křičecy t. 101ᵃ, na loži ležecy usnula 99ᵇ, trvala pánu Bohu slaužecy t. 341ᵃ, na cestu se ſtrogecy t. 69ᵃ atd.; vedle proſyce t. 116ᵃ, ſtogice (t. j. -íce) t. 132ᵇ atd.; řkucý Br. Ezech. 35, 12, (žena) wygducy odešła t. Deut. 24, 2, widucy t. Gen. 3, 6, obrácena gſucy t. Jer. Pl. 1, 8, zavrženo gſucy t. Ezech. 22, 16, žena gduc t. Gen. 19, 26, gſuc zbavena t. Lev. 26, 43, žena počnuc porodí t. 12, 2, (duše) smilniła poſtupugicy po nich t. Lev. 20, 6, magie t. Jer. 3, 3, proměňugic t. 2, 36, opauſſtěgic t. 2, 17, pohrdagic t. Ezech. 16, 31, roztahugic t. 16, 25, łoměcy rukama Br. Jer. 2, 37, ozdoběcy ſe t. Oz. 2, 13, prawěcy t. Gen. 39, 19, trpěc nátisk t. Isa. 23, 12 atd., vedle gſauc, warugjce, vſłyſſjce atd., jak uvedeno nahoře; Nudož. (1603) 54ᵇ má činěci a činíc atd. a učí, že při koncovce -ci je slabika předcházející krátká, při -c’ dlouhá; Rosa (1672) má sg. neutr. weduc i wedauc 151, fem. weducy i wedaucy t., neutr. činic a fem. činěcy 148, neutr. wolagic, milugic 149 atd.; Dolež. (1746) má pro sing. fem. krátké -ucy, -uc, -ecy, -ec a pro plur. všech rodů dlouhé -auce, -auc, -íce, -íc str. 91, na př. buducy, buduc, gſucy, gſuc a budauce, budauc, gſauce, gſauc str. 97, wołagecy, wołagic a wołagjce, wołagjc str. 100, ležecy, ležic a ležjce, ležjc str. 104 atd.; panna (manželstvím) přivázána gſucý nemá hledat rozvázání Nitsch 87 ; Tham (1801) má sg. fem. wolagjcy a wolagjc, neutr. wolagjc, plur. wolagjce n. -jc str. 100, a později (1811) má sg. fem. ležic, chodic, učic, ſlyſſic a plur. běžjc, křičjc, -jce str. 57; u Dobr. je pravidlem vždy nesouc-, těšíc-, trpíc- atd., krátké fem. -uci, -ěci, na př. neſuci, magici, ſpěci, choděci, proſeci připomíná se jako archais-