atd., srov. I. str. 59 sl. Změna v -l̥ není však až z doby nové, nýbrž je dosvědčena již ve XIV. stol., na př. zda by sě mohl dočísti Vít. 75ᵇ (verš 8slab., mohl v něm 2slab.).
3. Kde -l při kmenech souhláskových trvalo jako souhláska, tu bylo na konci slova skupení souhlásek dvou nebo i více, na př. nesl, tiskl atd., a tedy vyslovení obtížné. Proto odsouvá se -l a jest nes', tisk’ atd.; a odsutí trvá, i když mezitím v jazyku pozdějším a v nářečích nč. byla pronikla změna souhlásky -l v samohláskové a obtíž u vyslovení tedy byla přestala. Na př. nalez jej invenit ŽKlem. 128ᵇ, wiwrh národy eiecit t. 77, 54, wywed Israhele eduxit ŽWittb. 135, 11, to bieše rzek Pass. 198, nalez fem Alb. 12ᵇ, Ol. Ekkl. 7, 28, fík vſech EvOl. 280, aby nevpad t. 104, když jest ſyed cum sedisset Koř. Mat. 5, 1, vítr ſtrh ſe Ben. Num. 11, 31, vpoſlech t. Ex. 7, 22, aby ſhled bojovníky Háj. 81ᵃ, aby wohlech t. 90ᵇ, aby nes tělo t. 379ᵇ, že by krad t. 455ᵃ atd.; spad für spadl, zamk für zamkl, výrost für vyrostl, usch für uschl Dobr. Lehrg.¹ 310 atd.; já sem řek, nes, ved, tisk atd. Us. ob.; jed BartD. 1, 80 (rožn.), nés, vléz, véd t. 77 (val.), t. 83 (hran.), t. 85 (stjick,), rust fem. rostła t. 351 (laš.), pomuh t. 358 (též), odvez t. 363 (též), ňos (nesl) t. 137 (sev.-opav.), nes, pek, ved, sněd, pad, sek, utek t. 2, 106 (letov.), pad, sek, utek, jed, sněd, ved, sed, plet, nes t. 227 (třeb.), t. 232 (kunšt.), leh, sed, přiběh, nastoup, ukrad, zbled, utrh, utek t. 274 (jemn.), t. 281 (dač.) a j.; nespád, utiek, pribieg Pastrn. 149 (slc., místy) atd. Vedle toho jsou nářečí, ve kterých -l̥ se drží pravidelně; na př. nesl, mohl atd. Btch. 428 (dol.-beč.), védł BartD. 1, 8 (zlin.), vedł, tahł t. 2, 27 (hol.), lekl se, snědl t. 127 (zábř.), spadl, hotekl, nesl, jedl t. 197 (tišň.), nesl, pletl t. 248 (žďár.), sedl, vedl, lehl, řekl t. 274 (jemn.) atd.
4. Do masc. sg. nom. nesl atp. (do jiných tvarů jen analogií a velmi zřídka), když před -l je souhláska, vniká samohláska mírnící, totiž pohybné e, y, o, a, a jest tedy koncovka jeho:
-el, -él, na př. neſel Pass. 302, mohel, lehel, lekel se, spadel, zavedel, snědel BartD. 2, 127 a 140 (han., zábř.), védéł, néséł, páséł, pékéł t. 1, 62 a 67 (val.), spádéł, páséł, piekéł t. 44 (břez.), rosteu, páseu, tráseu, hrýzeu, utrheu t. 46 (lhot.) a j.; mohél, zdvihél Pastrn. 110 (slc., místy), nésel, paděl Hatt. 113 (slc., podle Bernoláka); –
-yl, snad ze staršího -él (zúžením a zkrácením), na př. spadyl, sedyl BartD. 2, 127 (prý tak bývalo místy v nář. han.-zábř., a jinde v témž nářečí spadel, snědel atd.), čtyl, padyl, pásyl, mákyl t. 247 a 248 (žďár.), vedyl, pletyl, květyl, přadyl, kladyl, rostyl, nesyl, pásyl, lezyl, pekyl, sekyl, tekyl, vlekyl, řekyl, mohyl t. 258 sl. (též), řekyl, utekyl, mohyl, přinesyl, pásyl . ., vedle řekl, řek atd. Hoš. č.-mor. II, 88, lehyl si, přiběhyl, táhyl, trhyl, ztlustyl, uschyl, padyl atp. 1, 99; – podle toho bývá i fem. nesyla BartD. 2, 248 (žďár., místy); – sem ovšem nepatří stč. -il v textech, které tak mívají
