Změna kmenové souhlásky jeví se tedy nejpatrněji při souhl. -z, -s, -d, -t a při spřežkách tyto souhlásky obsahujících. Při týchže hláskách a spřežkách jeví se pak taktéž nejpatrněji odchylky, které tu bývají.
Odchylky tyto vznikly analogií: místo náležitého a bývalého vozen (voditi) utvořeno bylo a ujalo se nové voďen, podle tvarů voditi, vodil, vodím atd., ve kterých ve všech je -ď- (-di- vysl. -ďi-), a rovněž tak ve všech případech jiných. Krom toho bývá někdy vedle slovesa také příslušné substantivum, jehož analogie tu spolupůsobí a souhlásku chrání, aby změně náležité nepodlehla, jako jest na př. part. vyobrazen podle inf. vyobraziti atd. a spolu podle subst. obraz.
Odchylky tyto vznikají porůznu již v době staré, jak ukazují příklady nahoře položené, a množí i šíří se časem víc a více. Šíření to je nestejné, v nářečích východních mnohem větší nežli v západních.
Na území západním jest odchylek ujatých poměrně nemnoho, a je jich méně v jazyku obecném nežli v knihách. Na př. v TomP. čte se: hoděn do ohně 4, 194, jezdění 3, 528, uškodění 2, 63, obecně však říká se souhlasně s pravidlem starým: hozen, ježdění, uškození (odchylky v Pal.: aby stříbro do země vozeno nebylo 5, 1, 197, k hasení ohně 4, 1, 173 atp. jsou z nář. val.).
Naproti tomu v nář. mor. a slc. jsou odchylky všude a čím dále na východ tím hojnější. V nář. han. je ještě dosti shody s pravidlem: prošené BartD. 2, 30 (hol.), vyhozené, převrácené t. 233 (kunšt.), s odpuščenim t. 61 (přer.), vedle vozené t. 82 (olom., voziti), prosené t. 53 (přer.), hoděné, hraděné t. 208 (třeb.) atp.; v nář. zlin. a val. není změny žádané při -z, -s, -d: vozený, pokazený, vyprosený, ohraděný, osłoboděný, vycúděný t. 1, 15 a 64; v nář. pak mor.-slc. a slc. je tu neměnění vůbec pravidlem: zarazený, vyprosený, oběsený, naroděný, odsúděný, nasaděný, zakrútěný, obrátěný, vymlátěný, vysvětěný t. 30 a 34 atd.; Doležal ve své slc. mluvnici 1746 má za pravidlo part. zkusený, pustěný atd., a v nynějším slc. nář. spisovném jest po pravidle jenom stopa v adjektivech urodzený a zatracený ve významu ingenuus a condemnatus, pak v odvozeném subst. myšlienka, kdežto participia příslušných tu sloves jsou bez té stopy: uroden, zatraten, myslen Hatt. slc. 130. – K chronologii odchylek zde vytýkaných jest připomenouti, že v moravských textech starých ještě nemají vrchu ani zvláště nevynikají a že v knize Tovač. jest úplný souhlas s pravidlem: nucen Tovač. 72, placen 187, nasyceni 129, pušťen 192, súzen 78, osazen 192, zřízeno 48, škozeno 309, potvrzen 223 atd. –
Za -en je v několika dokladech -em; o tom v. § 43 č. 1.
-en bývá zdlouženo v -ien zúž. -ín; na př. zproſſtijen Štít. ř. 9ᵇ, býti naplnynu Brig. 139ᵇ, Anna winijna byla KolČČ. 320ᵇ (1561), ſpatřjn bude Br. Deut. 16, 4, pokropíno, namočíno Kotsm. 8 (doudl.), zaplacíno BartD. 2, 258 (žďár.), zaplatíno t. 274 (jemn.) atd., srov. § 43 č. 4.
