Plur. 1. prosím, dokud nebylo novotvaru -ím v sing. 1; na př. proſim bože tvé milosti (= rogamus) Kunh. 150ᵇ, proſim tebe tamt. a 149ᵇ, tobě věrni býti muzzim i s tobú všeho pokuſſim AlxBM. 6, 21 a 22, řechu: doſtupym všie škody, nepřímem-li své hospody AlxV. 429; prosíme, -my: vcziníme BiblB. Mark. 9, 5, noſijme Štít. ř. 19ᵇ, wyerzijme t. 157ᵇ, proſyme Kremsm. 93ᵃ, muſimi HomOp. 153ᵃ, proſſimy DalHr. 3, proſymy DalC. tamt., ſlawimy Pass. 279, nepoſtupimy t. 284 atd., prosíme Us., młátímy BartD. 1, 76 (val.) a j.; dial. -mè atd. jako v § 54.
Plur. 2. prosíte, psl. prosite: borzijte Štít. ř. 36ᵃ, pocztijte jeho t. 29ᵇ atd., dosud tak; dial. -ťe atd. jako v § 54
Plur. 3. prosie, přehláskou ze staršího -ⁱá, psl. prosętъ: zzwiedchzĭe proroci svD. 42, co tito prawyee EvZimn. Mat. 21, 16, ani ſmylnýe Štít. uč. 109ᵇ, jedni bludije Štít. ř. 13ᵇ, jako ctné ženy czynije t. 12ᵃ, přietelé proſie Brig. 157ᵇ, prauiee dicunt Ol. 1. Esdr. 4, 11, osudové hrozije Alxp. 5 a j.; bez jotace -é: ženy bydlee Pass. 104, dni sě neprodlee Pror. 10ᵇ, rozliční sě daalee světa Štít. ř. 42ᵃ a j., (v kostele) kněžie hroze Hod.82ᵇ, úředníci noſe hole (sic) KabK. 25ᵃ, (všichni) muſe sě utéci t. 21ᵃ; zúžením -í: prosí Us. spis.; – novotvar -ějí atd.: (vojáci) loupějí ČernZuz. 61, (lidé) pravějí t. 64, prawěgj, mluwěgj Drach. 108, kacíři bauřegi Beck. 1, 78, mnozí se honoſegi t. 145, včegi t. 265, ctěgi Boha t. 537, hřeſſegi t. 3, 67 a j. (tu zpravidla tak), djwěgj ſe BílA. 12, nemſtěgi ſe BílD. 342, půſoběgj t. 268 a j., wykročegj Kom. 208, nawrátěgj t. 563, choděgj Seel. 39, včegj t. 83 a j. (velmi často); -ějí, -ejí bylo se do skl. XVIII stol. i v jazyku knižném velice rozmohlo, ale ustoupilo v písemnictví novočeském zase tvaru náležitému -í; ob. -ej’: prosej atp. Us. ob.; dial. jednak -iá, -á, -a, -ä, -ú, -u, -um, -om, jednak -ěju (-eju), -ijú, -ijou, -ijú, -íjou, -ijó, -iju, a jednak -ijá, íja, podle § 14, A).
Za kmenové -í bývá v době přehlásky u-iu-i zvratnou analogií -iú: hrzyeſſyuſſ DalC. 37, toho buoh vtyeſſyu Pass. 420 atp., srov. § 17 č. 4; a v době úžení ie-í bývá za ně opět touž analogií -ie: hrzeſſieſs ŠtítSázav. 143ᵃ, moře sě tocżie Troj. 225ᵃ atp., srov. § 17 č. 5. V nynějších pak nářečích bývá totéž -í změněno, jak ukazují příklady: prosém, proséš BartD. 2, 30 a 12, (holeš., vůbec v han. po souhláskách sykavých a l-, ř-, srov. I. str. 214), skočejm, mosejš, nosejme, vozejme t. 1, 52 (dol.), prosim, prosiš t. 2, 53 (přer.) a j.
135. Imperativ.
Sing. 2. 3. prosi, psl. prosi; na př. oſueti sě tvé jmě sanctificetur HomOp. 152ᵃ, promeni život mutet vitam t. 202ᵇ, Rachi hriechy otpustiti, rachi zloby v nás umniti Kunh. 151ᵇ, rachi s tobú ny sjednati, rachi s námi býti t. 152ᵃ, zamuty ſye commoveatur ŽGloss. 95, 9, zamuty ſie ŽWittb. tamt., zaplati otplatu pyšným redde retributionem t. 93, 2, zaplati ŽGloss.
