Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<310311312313314315316317318>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Dial. bývá dloužením také subst. verb. -éní, když slabika předcházející je krátká: dovoléní, choďéní BartD. 1, 8 (zlin.) vedle pálení, trápení atd. tamt.

Některá slovesa jednotlivá.

Slovesa sem patřící jsou skoro vesměs denominativa, na př. bohatiti z adj. bogatь, mysliti ze subst. myslь atd. Vedle nich jsou denominativa také v tř. III. 1, na př. bohatěti z téhož adj. bogatь, uměti ze subst. umъ atd. O poměru a někdy matení obou promluveno na začátku § 125. –

bydľu, bydliti. Praes. bydľu atd., pl. 3. bydlé: tu kdež bydle Hřěkové DalC. 1, jižto bidle ŽKlem. 32, 14 atd.; bydlejí podle III. 1: sluhy bydlegij Ol. 2. Beg. 11, 11, bydlejí Troj., Vel. Jg., kteříž bydlegj Br. Isa. 8, 16 a j.; bydlí a -ejí Us. – Impt. sg. bydli z doby staré nedochován; pl. bydlite: veždy v čistotě bydlite, tak sě k bohu přiblížíte Hrad. 119ᵇ; bydl, bydlte (-l souhláskové): wzbidl ŽKlem. 36, 27, nebydlwa tuto Pass. 472, bydl rozkošně Štít. uč. 108ᵇ, bydl ochotně s svú družinú NRadaB. 515 (verš 8slab.), bydl Ben. 2. Reg. 15, 19, bydlte t. Jos. 22, 19; nové bydli Us., bydlete: bydlete v zemi a služte Pror. 90ᵇ, Us.; bydlej podle III. 1: bydley v Jeruzalemě a nevychoď odtud Comest. 150ᵇ, bydlej Br. Jg. – Inf. bydliti: bydliti ŽKlem. 29, 6, bydlity Ol. Deut. 12, 10, bydliti Ben. 4. Esdr. 16, 43, Br. Jer. 50, 39; novotv. bydleti: bydlety DalC. 72, Ol. Deut. 12, 10 (spolu s bydlity), bydleti Ben. Jud. 5, 14, Br. Jer. 49, 33 atd.; bydliti i bydleti Us. – Part. bydle: bydljce Br. Ezech. 38, 11 a Us.; novotv. bydleje Troj. Ben. Vel. Jg. O adj. bydliúcí, bydlijiúcí atd. v. § 35 č. 12. – Part. bydlil: bidlil ŽKlem. 119, 5, bydlil Pass. 87, aby bydlili Br. Jer. 32, 37; novotv. bydlel: kde by bydlel Koř. Jan. 1, 39, bydleli Ben. 4. Esdr. 3, 25, Br. Oz. 2, 18; bydlil i -el Us.

drbʼu, drbiti, ze sthněm. durfan. Praes. drbu atd.: proto sě sám v to dyrbu uvázati DalC. úv. 1, dirbu z rozličných (kronik) jednu shledati tamt. úv. 2, dirbi dirſieti debet tenere Túl. 25ᵇ, zlý člověk to drby býti DalC. 4, drbyte za kněz silného mužě jmieti t. Part. drbil: dirbil bych to zrušiti DalH. 42, rod mój dirbyl by škodu vzieti DalC. 10. Zaniklo.

haňu, haniti, stejného původu jako haněti v tř. III. 1, v. § 125. Praes. haňu atd., pl. 3. lidé hanye boha ML. 59ᵃ. Aor. hanich: (mužie) mnoho dievek pohanychu DalC. 14. Inf. haniti: pohanyti ŽKlem. 118, 13. vhanyty DalC. 11. Part. haně: sebe nehanyecze Kat. v. 1425; hanil: pohanyl ſi ny ŽKlem. 43, 10, uhanyl ſi t. 43, 8; haňen, subst. haňenie: hanenye a tryzn Hrad. 59ᵇ.

hromazu, hromaditi Part. hromazen, subst. verb. -zenie: zgromazenie cumulum Greg.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 20 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).