kvieľu, kvieliti, kvíl- lamentari. Podle stsl. cviliti flere a cvilêti, cvilją lamentari, proti cvêliti affligere, vlastně facere ut quis lamentetur Mikl. 1³ 137, byla snad také v češtině kdysi slovesa stupněm samohlásky kořenné a významem podobně rozdílná, ale rozdíl ten se zastřel a slovesa původně rozdílná splynula v jedno. Praes. kvieľu atd.: sg. 3. že kwiely AlxH. 6, 3, proč kwili (rým: chvíli) Hrad. 32ᵃ; pl. 3. kdež pláčí a kwiele NRada 1737, novotv.: zvieřata kwielegi KabK. 4ᵇ. Impt. kvěl atd.: kwiel plange Ol. Joel, 1, 1, plačiž a kwiel NRada 1931, křič a kwěl Br. Ezech. 21, 12, kwyelte ululate Pror. Isa. 13, 6, kwělte a křičte Br. 48, 20 atd., kvěl Jg.; kvilte (krácením novým) Vel. Jg. Inf. kvieliti: Joachim jě sě kwyelyty ML. 41ᵃ, kwyelyty budú Pror. Jer. 47, 2 atd., kvíliti Vel. Jg. Part. kviele: kwjle a pláče Br. Jg., o adj. kvíľúcí v. § 35 č. 12; kvielil: že buoh kwielil Krist. 21ᵃ atd., kvílil Jg.; kvieliv: kwieliwſſy Krist. 102ᵃ.
lyžu sě, lyzíš sě .., lyziti sě stč., = usmívati se. Part. lyzě atd.: liška .. lyzeczy se, hlediec z nice, vece NRada B. 1381 (za to v rkp. A: krziczieſſe, hlediec z nice atd., opisovatel slovu tomu již nerozuměl); a zítra jide pryč svatý Hilarion a lyze sě, jakoby atd. OtcA. 132ᵃ, za to na stejných místech v OtcB.: a l̇yzye sě (tu psané l̇y- = tvrdé ły-), v OtcC.: a vlyzie sě, v textě lat.: ridente sene. – Dial. val. lyziť sa = smáti se pitomě BartSl.
-mčíti, zamčiti, dial. = zamknouti. Praes. zamčim BartD. 2, 53 (přer.), impt. zamči si ho Suš. 335, inf. zamčèť BartD. 2, 53 (přer.), part. zamčèl t., zamčiti, zamčím Duš. verb. 203 (domažl.).
mdľu, mdlíti = mdlým činiti; stsl. mъdliti tardare. – Praes. mdľu atd.: (smilstvo) tělo člověčie mdly JeronMus. 18ᵃ, nemoc ponenáhlu mdly Štít. uč. 152ᵇ, žiezn mě mdly macerat Otc. 292ᵇ, postem tělo mdlymy ROl. 37ᵃ; part. mdlil: (lid) ſye vmdlil Ol. 1. Reg. 14, 28; proti tomu mdleju, mdléti v tř. III. 1, v. § 125.
modľu sě, modliti sě, stupň. z medl-. Praes. modľu sě: wzmodliu ſie ŽKlem. 5, 4 atd. Impt. modl sě atd.: modl ſie ŽKlem. 36, 7, modlte ſie t. 28, 2, modl se Br. Jer. 37, 3, modlme sě ŽWittb. 94ᵇ, 6, modlmy sě Ol. Tob. 8, 4, modlte se BrNZák. 15ᵃ; modlem ſie ŽKlem. 94, 6, modlete ſie t. 96, 7 a j., modlem, -ete se Us.; v stč. modl jest -l souhláskové a proto snadno se odsouvá: modte ſe Kladr. Luk. 22, 40.
-mřu, zamříti oči oculos claudere, je ze -mžu, mžieti, v. v § 132.
mušu, musiti, z němč.: stněm. muoȥan, müeȥen. Vedle musiti, mušu je také druhotvar musěti, musěju. Za mus- byvá mos-, srov. I. str. 259. Za cizí -s- pak bývá -š-: muším, mušet atd. Us. (místy), srov. I str. 485. – Praes. sg. 1. mušu atd.: plakati muſſu AnsJist., musiu (sic)., řéci ApD. a, muſſyu .. visěti DalC. 21, žalovati muſyu LAl. c. (já) doňadž koně nepokuši, péči vždy naň jmieti muſſy AlxV. 848; moſſy přivésti ovcě EvVíd. Jan. 10, 16, pověděti muſſy NRada 1002 (rým: uší), daně dáti muſſi Tkadl. 5ᵇ,
