liudie Jid. 28, co tito prawyee EvZimn. 17, ani ſmylnýe Štít. uč. 109ᵇ, ješto ſlyſſije Štít. ř. 14ᵃ, kdež se ti vzrzije t. 4ᵃ, prauiee dicunt Ol. 1. Esdr. 4, 11, osudové hrozije Alxp. 5; sklesnutím jotace –é: po l- (srov. I. str. 192 a 198), na př. ženy bydlee Pass. 104, rozliční sě daalee světa Štít. ř. 42ᵃ, dni jeho se neprodlee Pror. 10ᵇ, někteří chwaalee VšehK. 53ᵃ, pak-li se strany ſwolee t. 20ᵃ. súdce (pl.) myſlee t. 38ᵃ a j., po souhláskách jiných: jedni hořee ŠtítOp. 317, kněžie nám hroze Hod. 82ᵇ, lampy horze KabK. 20ᵇ, zvieřata krzicze t. 4ᵇ, úředníci noſe hole (sic) t. 25ᵃ; a na konec nč. trpí, prosí, vědí, chválí.
V nářečích východních jsou za to obyčejné střídnice -iá (psáno také -já), -á, -ia (-ja), -a, -ie (je), -ä. Na př. páliá, chváliá Koll. Zpiev. (Věstn. 1890, 31); slc. činia, horia, držia, mlčia atp. t. j -iá; tak robjá mnozí lude Šemb. 124 a 125 (slc., holíč. a stráž.); prosá, toṕá, pusťá, klečá, hořá, ležá BartD. 1, 77 sl. (val.), choďá, dojá, bežá, stojá, věďá atp. t. 32 (pomor.), t. 83 (val.), t. 90 (stjick.), t. 93 (kel.); husy-li to seďá nebo snihy ležá Suš. 122, ludé věďá, po mně hleďá t. 237, nohy bolá t. 515, zvony zvoňá, Uljanku drábi hoňá t. 168, složá na mne kamen t. 65; młátia, klačia BartD. 1, 45 (břez.), młácja. klačja t. 43 (hroz.); ḃéža, léža t. 86 (stjick), prośa, nośa t. 106 (laš.), patěrečky drobne jako nosa děvečky chudobne Suš. 206 (Příbor); dojie, chvalie, chodzie, ležie, klačie, sedzie BartD. 1, 134 a 137 (sev.-opav.), tuto ležie dva lude Šemb. 156 (krnov.), zlí chlapi v krčme seďä. robä krik, choďä sem a tam a vaďä sä t. 174 (hornováž.). – Na jazykových hranicích českopolských. v nář. lašském a j., bývá u sloves sem patřících místy –u, místy -um, a také -(j)o, -(j)em. Koncovka -o je zde obyčejná střídnice za -á, a -u dial. střídnice polského -ą (pol. 3. pl. cierpią, siedzą, bawią, wrócą, pol. -ą = č. -ú laš. -u); v koncovkách pak -um a -om je vlivem polským ješté také -m. Příklady toho jsou již z 2. pol. XV: (kněží) pána buoha proſu t. j. prosú nebo zkrác. prosu Müll. Káz. 618 a 619, kerzi (m. kteří) menu nadati (kostel něčím) t. j. méňú nebo zkrác. -ňu (mieniti) t. 620; dále: kleču, boju se BartD. 1, 121, chodźu, t. 122, młaću t. 128, klaču, śedźu, muaću, doju t. 137 (sev.-opav.); lude mluvju Suš. 415, haňu t. 541, chodníček je svobodny choďu po nim zli i dobři t. 698 (od Opavy), nožičky mne bolu t. 515, (oni) už tu stoju t. 534 (op.); tak mnogi ludže robio Šemb. 144 (polsk.-slc.), panové všecky kuzla vynachoďo t. 169 (opav.-ostr.); nośo, dojo, młoťo, klečo, hleďo, viso BartD. 1, 101 a 102 (laš.), trṕo, ležo, stojo, prośo, puśćo Lor. h.-ostrav. 53; chodźum, klečum, jedźum (jísti) t. 122 (laš.), młaćum t. 128, češum se (těšiti) Šemb. 56, tuto ležum dva ludźe t. 156 (opav.-ostr.), chodźum Lor. h.-ostr. 53, (sestry) něch do kostela chodzjum, chlapců za sum (za sebou) něvodzjum Suš. 775 (z Bavorova); už nas tam něpuščom, už tam tvardo spiom BartNPís. 142, (zlí chlopi) v karcmě robiom křik Šemb. 80 (pol.-slc.) baby šedzom v izbě t.
