V koncovkách tvrdých mění se -ú, hlavně v češtině západní, dále v -au a -ou, srov. I. str. 200 sl. Na př. ti wezmau utěšenie Hod. 55ᵇ, nč. vezmou atd.
V koncovkách měkkých pak nastala zde v XIV stol. přehláska, -ú se změnilo v -iú a dále v -í, srov. I. str. 272 sl., a za starší tešú, kupujú atp. je tešiú, kupujiú a od poslední třetiny stol. XIV teší, kupují atd.; na př. sen i bděnie boiugu proti mně Túl. 30ᵇ, nebesa wyprawugiu ŽKlem. 12ᵃ, věci sě zraczugy Pass. 431.
Místo -í (z -ú) bývá zvratnou analogií -ie (-é), na př. (lidie) rozprawiegie Pass. 67 (část mladší), sbožní poznagie Štít Mus. 51ᵃ, (lidé) potkagie Mill. 41ᵃ, slyšie hlasy, ano je wolagie t. 32ᵃ, (oni) prziwieze t. 105ᵇ, lidé boyugie Troj. 33ᵃ, ješto (věci) ſe diegije HrubLobk. 64ᵇ, (oni) zplozugije nenávist t. 68ᵃ, ty věci zradú woniegije t. 68ᵃ atd., srov. I. str. 220 sl.; když úžení ie-í proniká, přestává také toto -ie m. -í.
Z koncovek -ají, -ějí, -ejí se -í v jazyku obecném mnohdy odsouvá, tedy při slovesích vz. uměti, dèlati, sázeti a v novotvarech, jež podle těchto vzorů vznikají: za náležité a v jazyku spisovném zachované umějí, mají, dělají, sázejí atp. jest ob. 3. pl. (oni) uměj', maj', dělaj', sázej' atd., a také trpěj', prosej’, daj' atd. Změna ta je z doby nové; zajisté nebyla ještě pronikla ok. r. 1500, poněvadž by se tu -aj’ bylo přehlásilo v ej' srov. I. str. 135 a 229. Místy možná že se vyskytla již v době starší, jako v Ol., kdež psáno : nepowahay zavrci non demorabuntur proicere Sir. 6, 22 t. j. nepováhaj’, není-li tu omyl pisecký; ale případy takové, naleznou-li se kde jisté, mohou býti jen sporadické. V GlossPers. je psáno : (oni) zaday 5ᵇ ; ale tutéž je také: (já) powoluy 17ᵃ, boyſ ſe times 9ᵃ, (oni) zapaluy ſſe 3ᵇ, hybaycze 3ᵃ, t. j. psáno y za ji, jí a podle toho jest i psané zaday 5ᵇ čísti nikoli žádaj', nýbrž žádají nebo snad dial. žáda-í, srov. I. str. 535 a Č. Mus. filol. 2, 88 sl. V ČČMus. 1896, 357 uvádějí se z r. 1470 tvary maj', pomlúvaj'; uvádějí se z transkribovaného otisku (ArchČ. XIV str. 196 a 198) a jsou svědectvím, že novočeský transkribent četl -aj', písař r. 1470 mohl míti na mysli znění -ají anebo dial. -a-í, jako ukázáno na příkladě z GlossPers.
Místo přehlásky -í bývá však také v době pozdější -ú, -au nč. -ou. Na př. všickni mužie pyſſuv Pror. 92ᵇ, ſlepczu je ptáci devorabunt ŽPod. Deut. 24; »děti pějau páteř« říkají Moravci Blah. 185; zdetky lidé na neštovice stůňou ČernZuz. 150, (peníze) se piſſau KolEE. 174ᵇ (1728), piſſau ſe t. (1729), pržypyſugau t. 175ᵃ (1729), rodiče poſtupugau t. 14ᵃ (1725), proč se tážau VesA. 249ᵇ, že mne zabijou PísWaldšt. 11, jak pjſſau kronikáři Seel. 237, ruce se wažau tamt. 296, tešou, kupujou atd. zpravidla v Us. ob. V příkladech ſlepczu ŽPod. (z r. 1396) a pyſſuv Pror. (ok. r. 1400) jsou možná archaismy, srov. I. str. 276; z příkladů pak ostatních vidí se,
