Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<212223242526272829>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

že novotné ou (psáno způsobem starším ještě -au, ale vyslovovati jest -uo, srov. I. 261) se ujímá a šíří od pol. stol. XVII; vzniká tu beze vší pochyby analogií parallelních tvarů tvrdých nesou, pekou atp.; a šíří se časem tak, že koncovka nyní již jen v řeči knižné se drží; a i sem vniká novotné -ou poněkud, jak svědčí příklady : nevymyjou, nepokryjou Nebeský Protich. 8, pláčou, vyjou, kryjou t. 21, namažou Ner. Feuill. 3, 68, klejou t. 74 a j., ti hrajou Ner. Ball. 37, psi vyjou Ben. Třeb. havr. 26, vysmějou se vám Sláma, Pletky 1890, 18, oči pláčou Rusk. knih. 12 (Jar. Hrubý) 249, se tážou t. 264, pronásledujou t. 101, vypravujou t. 235, (oni) přežijou ČechNezn. 72 v. kryjí t. 99 atd. Stejně mění se koncovka 1. os. jedn.: tešu-teši-tešu, v. § 7.

Zrušení přehlásky, tešou, kupujou atp. za , nastalo ovšem jen při těch slovesích nahoře uvedených, kde přehláskou vzniklé nebylo odsuto. Tedy tešou, kupujou atd., poněvadž se vždy drželo teší, kupují atd. a nikdy nebylo: (oni) teš', kupuj' atd.; ale nikoli též dělajou, sázejou, umějou atp., poněvadž bylo: (oni) dělaj', sázej', uměj' atp. Kde přes míru obecnou i v těchto vzorech -ou se vyskytuje, jako v dokladech : oni se tam sekajou, šavličkama řinkajou ErbPís. 461 (z Prachenska), všickni se ptajou (rým: komu to hrajou) t. 273 (z Plzeňska) a 409 (z Buděj.), když ju neznajou BartD. 2, 263 (žďár.) atp., tu třeba míti za to, že proti obecně českému dělaj' atd. náležité dělají atd. se drželo.

V Domažlicku a v nářečích východních změna v -au, -ou nepronikla, je tu tedy 3. pl. : lidi přidú Erb. čit. 34 (domažl.), nesú, volajú BartD. 2, 35 (hol.) a j., slc. nesú, volajú atd. Přehláska pak ú-í pronikla jen na území obmezeném, srov. I. str. 277 sl., a jest východní tešú, kupujú atp. proti západnímu teší, kupují atd. Někde jsou tvary oboje vedle sebe: majõ (z -ú) a mají BartD. 2, 138 (zábř.). A za obojí koncovku bývá v nářečích střídnice dialektická. Zejména zkrácené -u, -i: pletu BartD. 1, 125 (laš.), vołaju t. 128 (též) a 2, 37 (přer.), volaji t. 219 (třeb.); atd. (han., s různořečními obměnami): vedó, hrajó t. 2, 150 (slavk.), vedó t. 80 (olom.), nesõ, hrajõ t. 138 (zábř.); -um, -om, -on při hranicích polských a vlivem polským, srovn. III. 1 str. 177: vedum, idum, pijum, vołajum, kupujum BartD. 1, 122 (laš.), vedum, pijum, vołajum, kupujum Lor. h.-ostrav. 53, radujum se Šemb. 56, (rodiče) zbraňujum Suš. 387, (zlí chlopi) v karcme pijom, psujom atd. Šemb. 80 (pol.-slc.), (lidé) něchcom to povjadač t. 144 (též), (lidé) vinu skłodajon na tvurca a reptajon t.

b) Za psl. -ętъ je v češtině koncovka nejstarši -ⁱá, z ní dále přehlas. -ie, a z tohoto ztrátou jotace a zúžením . srov. I. str. 50 a j. Z psl. tьrpętь, prosętь, vêdętь je tedy č. trpⁱá, prosⁱá, vědⁱá, zachované dial. v slc. -ia (vyslov, -iá); pak přehlas. stč. trpie, prosie, vědie, na př. (v dokladech s označenou délkou): (oni) uzrsĭe PilC., zzwiedchzĭe proroci svD. 42, viedy̆e

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).