Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<262728293031323334>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

(ǫ´ = ę, a pol. ę je = česk. u; proti tomu ǫ´ǫ´ = ą = ú), srov. Brückner v Jag. Arch. 11, 477, pak Miklosich, Über die langen Vocale 64 a Listy filol. 1879, 318. V Mat. bývá ovšem psáno -chuu: branyechuu 16, noſſiechuu 33, zdiechuu 31 a j., gydechuu 20, nalezechuu t., bychuu t. a j.; ale tu je psáno také: w ſtrachuu 19, dat. hrziechuu 41, duchuu 42 atp. místo -chu, psané v tomto textě impf. branyechuu, aor. gydechuu atd. nemohou se tedy bráti za svědectví, že by tu byla koncovka bývala dlouhá -chú.

Pro aor. silný je svědectví pro v dokladě: doňadž ščěpóv neotrsazzŭ-.., včě Pilat na ščěpy zřieti Jid. 71, a poněkud analogie s 3. pl. praes. . Naproti tomu možno ukazovati k tomu, že jsou texty, které délku označují hojně a při tom mají v tomto tvaru jen -u, na př. p′wedu BiblB. 7, 32, t. 8, 22, p′neſu t. 9, 29 a j. Délka není zde docela jistá a v transkripci může bývati nestejnost. Šafařík v Poč. 109 a v ČČMus. 1847, I. 166 transkribuje jidú, nalezú, padú, zdvihú atd., a tohoto trvám pravdě podobnějšího způsobu přidržuji se také.

Kmeny tvarů slovesných.

Kmeny tvarů slovesných poznáváme analysí těchto, zejména odpínáním přípon ohýbacích. Budeme tedy zde dále nejen o kmenech, nýbrž spolu o tvarech slovesných jednati).

V aor. a impf. patří ke kmenu také augment. Jest to částice e, na př. ř. aor. ἒ-λιπου z pův. é likom, impf. ἒ λειπου, skr. aor. á-budham impf. á-bōdham. Původu jest temného, a poněvadž bývá jen při tvarech znamenajících minulost, tedy bylo jejím úkolem bezpochyby, vytýkati význam minulosti. Ale užívalosti se jí jen fakultativně : ve vēdech jsou v obyčeji tvary s augmentem i bez augmentu, v řečtině homerské taktéž, a u většině jazyků indoevropských augmentu vůbec není. V. Brugm. II, 859-868. V slovanštině, rovněž jako v nejblíže příbuzných jazycích baltských a germánských, augmentu není, mimo snad zbytek jeho v koncovce imperfekta -jachъ, dêla-(j)achъ atd., je-li správný výklad, že tato koncovka je z býv. imperfekta ēsom = *e-es-om, o čemž v. v § 25.

Ke kmenu patří dále také reduplikace, na př. v ř. praes. δί-δωμι, perf. δέ-δωϰα, skr. praes. da-dāmi, perf. da dāu atd., v jistých tvarech pravidelná. V slovanštině reduplikace k tvoření kmenů slovesných pravidelně užívané není; jsou jí jen stopy v kmenech praes. da-d- v damь č. dám z da-d-mъ atd. a stsl. de-d- praes. deždą z de-d-ją, o kterých v. I. str. 85.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 20 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).