Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<102103104105106107108109110>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

61ᵃ, list byl otewṙijn t. 173ᵇ, zawṙijno t. 23ᵃ, domnijn jest svátý t. 342ᵇ, trpijno t. 349ᵃ, powiedijno t. 37ᵇ, widijn t. 283ᵃ, widijna jest t. 312ᵇ, mohlo býti widijno t. 380ᵃ, jsú widijni t. 199ᵃ, světla widijna jsú t. 353ᵇ a j.; (dům) židům dopauſſtijn býti nemá KolČČ. 288ᵃ (1559); zawrzijno VelKal. 78, widijn t. 105, widijna t. 68, widijno t. 169, widijni t. 304, widijny t. 325 a j.; odjn Br. NZák. 17ᵇ, otewřjno t. 132ᵇ, gmjni t. 151ᵃ, domnjn był t. 114, powědjno t. 8ᵃ, zwědjno t. 26ᵃ, byli widjni t. 54ᵇ, pokauſſjn był t. 9ᵇ, obrácýno t. Ex. 29, 27, prenáſſjno t. Num. 36, 7, pauſſtjn bývał t. Ezech. 32, 25, ſmáčjn był t. Dan. 4, 12, ſmáčjno t. 5, 4, stříbro přiwáżjno bývá t. Jer. 10, 9, by wyházjni byli t. Jer. 22, 28, dítky rozrážjny budau t. Isa. 13, 16 a j.; zavříno, otevříno Us. místy a Kotsm. 8 (doudl.); puvědínůBartD. 2. 180 (tišň.). Vzniklé tu zúžením í- bývá dialekticky opét zkráceno: vȯtevřinȯ BartD. 2, 119 (han., jev.), vetrpino t. 219 (třeb.), povědino t. 220 (též).

b) Tvary sklonění složeného mají samohlásku nezdlouženu: volán–volaný, zavříno–zavřený atd. Us., dial. posečíno a žito je posečeBartD. 2, 274 (jemn.), vymlátíno a vymlátěný t., zaplatíno a zaplatěnej t. 278 (dač.) atd.

Substantivum verbale.

Substantivum verbale, podstatné jméno slovesné, nazývá se v mluvnici slovanské jméno významu dějového, nomen actionis, neutrum, tvořené z participia perf. pass. příponou kmenotvornou psl. -ьje, která dává do stslověnštiny sg. nom. -ьje nebo z toho vzniklé -ije, a do češtiny stažením -ie a zúžením ; na př. part. pe, nesenz, subst. verb. stsl. raspetьje, nesenьje n. -ije, stč. rozpětie, nesenie nč. , dial. zkrác. -i atd., pokušeni BartD. 2, 43 (han., přer.), pozdvihováň’ t. 1, 6 (zlin., -ň slabikotvorné, srov. I. str. 301). Přípona táž je také v subst. stsl. ostrьje č. ostřie, z adj. ostrъ, kamenьje č. -ie, z km. kamen- atd., a je z pův. -ii̯o; substantivum slovanské sg. nom. -ьje souhlasí tedy se subst. skr. -ija-m, ř. -ιo-v, lat. -iu-m, na př. skr. dūt-ija-m poselství z dūta-s posel, ř. óqvív-ιo-v ptáček, lat. augur-iu-m atd., srov. Brugm. II, 119124 a Kz. 345, Meillet, Études 385.,

Při substantivu tomto v češtině dlužno ještě promluviti o jeho kvantitě, zejména o kvantitě jeho slabiky předposlední, která bývá tu krátká tu dlouhá, na př. pitie a lánie, chtěnie a dienie, dělánie a kázanie nč. zvaní a pozvání atd. Srov. I. str. 604. Nalézáme tu v celku pravidlo jak následuje.

Substantiva -t-ie (z part. -t) mají řečenou slabiku vždycky krátkou: pitie, napitie, krytie, přikrytie, stětie, dutie, hnutie, pohnutie atd.; jenom v novotvarech, kde -t- přijato analogií místo -n-, bývá přejata i odchylná kvantita, na př. nč. zaváJg. (zavěji) vedle zavání stč. za-vienie.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 20 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).