psáno za žádané nebo předpokládané -l, na př. tahil AlxB. 2, 12 atp., bývalé 1slab. táhl přecházelo již ve 2slab., při -l̥ vyvinulo se průvodné -i atd , srov. I. str. 289 a 293; –
-ol v nář. slc., na př. niesol, padol Hatt. slc. 113, spádoł, zjédoł, rvóstoł, ňésoł, pásoł, trjásoł, hrýzoł, vjézoł, pékoł, vljékoł, mohoł BartD. 1, 40 a 43 (hroz.); stiahou Pastrn. 110 (slc., místy); –
-al v nář. slc. místy, podle Pastrn. 110.
5. Z jiných dialektických změn v koncovkách tohoto participia jsou ještě tyto: sg. neutr. -ło změněno v -łȯ, -łū: vozėlȯ, dělalȯ atd. BartD. 2, 82 (han., bystř.); pršelû, belû pěkně t. 182 (han., tišň.); – pl. nom. masc. -li změněno v -le, -lė, -lè, -lê, -lь, -lъ, -lʼ: dale, vzale, vazale t. 146 (han., slavk.), bele t. 161 (han., brn.), treľè, krěľè t. 52 (han., přer.), dalê, točelê t. 141 (han., zábř.), bьlь (byli) dvá bratři t. 143 (han., chrom.), poslôchalъ t. 126 (též), spadl’, nesl’, tlôkl’ t. 127 (též), chlapci bel’ proti fem. belė t. 181 (han., tišň.), zaplatěl’ zme, to bel’ všeci zloději t. 201 (han., třeb.); – pl. nom. -ły změněno v -le, -lė: krave dojile t. 201 (han., třeb.), povidalė tė matkė t. 230 (han., kunšt.)
6. V participiu tomto bývá konečně různá kvantita, zejména bývá zdloužena slabika jinde krátká. Slabiky etymologicky dlouhé, na př. stál fem. stála (-á- staž. z -oja-), přál plur. přáli stč. přieli (-á- z -ьja-) atp. sem tedy nepatří. Případy sem hledící jsou rozmanité, a pro přehled je rozkládáme takto:
a) Zdloužena jest slabika kořene souhláskového sloves třídy I. a II.: védl atp. Zdloužení to bývá někdy ve všech tvarech, někdy jen v sg. masc. (totéž platí o případech v b) a d) následujících, ale v popisích dialektů není k té věci dostatek dat). Na př. muohl KristT. 2ᵇ; tloukl fem. tloukla atd. Us. proti praes. tluku; pásl, pásla, síkl, síkla Us. v Čechách sev.-vých., vedle toho místy pas, pasla, sek, sekli sme seno; nésł, védł, pékł BartD. 1, 8 a 26 (zlin.), vyvédli t. 341 (též), védł, nésł, vézł, pékł, sékł t. 33 (pomor.), t. 36 (blatn.), t. (borš.), t. 77 (val.), t. 83 (hran.), t. 93 (kel.), t. 2, 5 (kvas.); přídl t. 106 (han., letov.); neuhódls t. 150 (han., slavk.); růstl, můhl t. 163 (han., brn.), t. 183 (tišň.), t. 205 (třeb.); védu, péku t. 1, 28 (pomor.), t. 36 (bystř.); přádła t. 29 (pomor.), tékła t. 171 (val.), tékło t. 176 (mor.-slc.), nésła t. 355 (dol.), přinésła t. 352 (kel.), pýk fem. pýkla, sík f. síkla t. 2, 240 (han., kunšt.); ňésoł fem. ňésła, spádoł, vjědoł, vjézoł, ṕékoł t. 1, 40 a 43 (hroz.); muh fem. mohła, rust fem. rostła t. 1, 103 (laš.); spádéł t. 45, (břez.), spádoł t. 39 (hroz.); nésel slc. (Bernolák), niesol, viedol, hriebol, piekol fem. nesla atd. Hatt. slc. 113 sl.
b) Zdloužena jest slabika kořene samohláskového nebo koncovka kmene samohláskového. Na př. -ýl, dial. -él atd.: vlk wayl RokycMus. 593ᵃ, pes wayl Háj. 161ᵃ, (vlcí) wayli t. 252ᵇ, diabel weyl Lomn. Kup. 44ᵇ, wlcý weyli Lomn. Kanc. (1595) 425, vzdychali a wjly (výli) BílD. 466, ſkrýl ſe
