zařvání, vyspání, ustlání, pozvání, vyžrání atd.; – a tím vším činí se pravdě podobno, že -a- v nynější výslovnosti braní, cpaní, draní atd. vzniklo krácením v době pozdější, krácením, které podle uvedených dokladů již v XVI stol. se jeví, ale teprve v usu nynějším silněji proniká a pravidlem se stává.
Substantiva verb. o více než dvou slabikách mají v usu nynějším zpravidla dlouhé -á- a tedy koncovku -ání. Na př. mazání, kárání, řezání, rozplétání, těkání, utíkání, švihání, stříhání, motání, srůstání, dupání, koupání, sypání, stýkání atp.; kupování atp.; sebrání, vycpání, rozedrání, vyhrání, selhání, vyprání, sepsání, vyptání, vyrvání, zařvání, vyspání, ustlání, pozvání, vyžrání atp.; podání, zalkání, povstání, poznání atd.; dial. také v tř. III a V. lᵇ: slyšání, sázání, házání, snášání, krájání (val. místy, -ání v řeči venkovské, -éní v městské, sděl. dra. J. V. Nováka).
V jazyku starším proniká tu však pravidlo poněkud jiné, podle slabiky třetí od konce: a) když tato je krátká, následuje dlouhé -ánie, na př. mazánie, a b) když je dlouhá, následuje krátké -anie, na př. kázanie, tak že poslední tři slabiky těchto substantiv mají rhythmus dílem a) bacchijský: mazánie u_ _ , dílem b) amfimacerský kázanie _ u_. Do třídy a) patří také tvary tohoto druhu, které vznikly složením z dvouslabičných: na-dánie, po-znánie, se-bránie atp.; mají, pokud kvantitu jejich pozorovati lze, vždycky rhythmus u _ _, a proto můžeme k nim zde dále nehleděti. Doklady (z textů, ve kterých kvantita aspoň celkem pečlivě a správně se udává, a srovnány abecedně podle samohlásek slabiky třetí od konce, na které tu záleží): z Ben. a) požehnaanije Deut. 15, 10, ſlitowánije Ex. 25, 17, kupowánije Gen. 42, 5; b) przikázanije Deut. 21, 18, rozkázanije Num. 9, 23, zawázanije Deut. 24, 0, zbieranij Lev. 25, 5 a j.; ze VšehK. b) przikázanij 53ᵇ, k okázanij 42ᵃ, rozkázanije 26ᵃ, po ukaazanij 42ᵃ, očekaawanie 5ᵃ, uwázanie 34ᵇ, vwázanije 5ᵇ, s uwázanim 8ᵇ, odhádanije 14ᵇ a 47ᵃ, k odhaadanij 41ᵇ, zachowáwanim 17ᵃ, prodléwanije 56ᵇ, při nalézanij 163ᵃ, vtijekanije 71ᵇ, przigímanije 102ᵇ; z Hrub. a) czekánije 198ᵃ, gednánije 386ᵇ, w gednánij 379ᵃ, w gednánijch 444ᵇ, ſekánije 275ᵃ, obrzezánije 117ᵇ, k odrzezánij 121ᵇ, treſktánije 176ᵇ; w konánij 444ᵇ, ſkonánije 469ᵇ, odchowánije 349ᵇ, zachowaanije 11ᵇ, zachowánije 4ᵃ, k odwolánij 169ᵇ, ſrownaanije 422ᵇ, ſrownánije 424ᵃ, neſrownánije 437ᵃ, boyowánije 502ᵃ, milowánije 418ᵇ, panowánije 395ᵃ, poſluhowánije 370ᵃ, warowánije 380ᵇ, zprawowánije 5ᵃ atd.; wyhránije 157ᵃ, zwykánije 461ᵇ, wzdychánije 176ᵇ atd.; b) k dáwanij 410ᵃ, haadanije 488ᵃ, w hádanij 449ᵃ, k hádanij 169ᵇ, haadanijm 490ᵃ, hádanije 121ᵃ, hádanijm 121ᵃ, nabádanije 498ᵇ, nabádanijm 182ᵇ, opaaſanije 171ᵇ, potákanije 382ᵇ, przedkládanije 15ᵇ, wykládanijm 499ᵃ, przemáhanije 502ᵃ, żaadanije 317ᵃ, żádanijm 428ᵃ, kázanije 173ᵃ, na kázanijch 472ᵃ, rozkaazanije 380ᵇ, rozkázanije 378ᵇ, rozkázanijm 363ᵇ, przikaazanije 507ᵃ, przikaazanij tamt., tázanije 96ᵃ, tázanijm 356ᵃ, otaazanije 279ᵇ,
