[106]číslo strany tisku61ᵃ, list byl otewṙijn t. 173ᵇ, zawṙijno t. 23ᵃ, domnijn jest svátý t. 342ᵇ, trpijno t. 349ᵃ, powiedijno t. 37ᵇ, widijn t. 283ᵃ, widijna jest t. 312ᵇ, mohlo býti widijno t. 380ᵃ, jsú widijni t. 199ᵃ, světla widijna jsú t. 353ᵇ a j.; (dům) židům dopauſſtijn býti nemá KolČČ. 288ᵃ (1559); zawrzijno VelKal. 78, widijn t. 105, widijna t. 68, widijno t. 169, widijni t. 304, widijny t. 325 a j.; odjn Br. NZák. 17ᵇ, otewřjno t. 132ᵇ, gmjni t. 151ᵃ, domnjn był t. 114, powědjno t. 8ᵃ, zwědjno t. 26ᵃ, byli widjni t. 54ᵇ, pokauſſjn był t. 9ᵇ, obrácýno t. Ex. 29, 27, prenáſſjno t. Num. 36, 7, pauſſtjn bývał t. Ezech. 32, 25, ſmáčjn był t. Dan. 4, 12, ſmáčjno t. 5, 4, stříbro přiwáżjno bývá t. Jer. 10, 9, by wyházjni byli t. Jer. 22, 28, dítky rozrážjny budau t. Isa. 13, 16 a j.; zavříno, otevříno Us. místy a Kotsm. 8 (doudl.); puvědínůBartD. 2. 180 (tišň.). Vzniklé tu zúžením í- bývá dialekticky opét zkráceno: vȯtevřinȯ BartD. 2, 119 (han., jev.), vetrpino t. 219 (třeb.), povědino t. 220 (též).
b) Tvary sklonění složeného mají samohlásku nezdlouženu: volán–volaný, zavříno–zavřený atd. Us., dial. posečíno a žito je posečený BartD. 2, 274 (jemn.), vymlátíno a vymlátěný t., zaplatíno a zaplatěnej t. 278 (dač.) atd.
Substantivum verbale.
44. Substantivum verbale, podstatné jméno slovesné, nazývá se v mluvnici slovanské jméno významu dějového, nomen actionis, neutrum, tvořené z participia perf. pass. příponou kmenotvornou psl. -ьje, která dává do stslověnštiny sg. nom. -ьje nebo z toho vzniklé -ije, a do češtiny stažením -ie a zúžením -í; na př. part. petъ, nesenz, subst. verb. stsl. raspetьje, nesenьje n. -ije, stč. rozpětie, nesenie nč. -í, dial. zkrác. -i atd., pokušeni BartD. 2, 43 (han., přer.), pozdvihováň’ t. 1, 6 (zlin., -ň slabikotvorné, srov. I. str. 301). Přípona táž je také v subst. stsl. ostrьje č. ostřie, -í z adj. ostrъ, kamenьje č. -ie, -í z km. kamen- atd., a je z pův. -ii̯o; substantivum slovanské sg. nom. -ьje souhlasí tedy se subst. skr. -ija-m, ř. -ιo-v, lat. -iu-m, na př. skr. dūt-ija-m poselství z dūta-s posel, ř. óqvív-ιo-v ptáček, lat. augur-iu-m atd., srov. Brugm. II, 119–124 a Kz. 345, Meillet, Études 385.,
45. Při substantivu tomto v češtině dlužno ještě promluviti o jeho kvantitě, zejména o kvantitě jeho slabiky předposlední, která bývá tu krátká tu dlouhá, na př. pitie a lánie, chtěnie a dienie, dělánie a kázanie nč. zvaní a pozvání atd. Srov. I. str. 604. Nalézáme tu v celku pravidlo jak následuje.
I. Substantiva -t-ie (z part. -t) mají řečenou slabiku vždycky krátkou: pitie, napitie, krytie, přikrytie, stětie, dutie, hnutie, pohnutie atd.; jenom v novotvarech, kde -t- přijato analogií místo -n-, bývá přejata i odchylná kvantita, na př. nč. zavátí Jg. (zavěji) vedle zavání stč. za-vienie.
![[106]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00108.jpg){kind=link}
