Jmějte mezi sobú suol i mír mezi sobú jmějte.“
Desátý
Mc10,1 A odtud povstav, přijide do kraje židovského za Jordán, i sebrachu sě k němu zástupové, a jakož obyčej jmějieše, opět jě učieše. Mc10,2 A přistúpivše duchovníci, tázáchu jeho, jest li lzě ženu pustiti muži ot sebe, pokúšějíc jeho. Mc10,3 Tehdy on otpověděv, vecě: „Co jest vám přikázal Mojžieš?“ Mc10,4 Oni pověděchu: „Mojžieš jest otpustil napsati list rozvodný a tak ženu propustiti.“ Mc10,5 Jimžto otpověděv vecě Ježíš: „K tvrdosti vašeho srdcě napsal jest vám to přikázanie. Mc10,6 Ale ot počátka stvořenie samcě a samici učinil jest bóh.“ Mc10,7 A řekl jest: „Protož opustí člověk otcě i máteř i bude sě přídržěti své ženy, Mc10,8 a budeta dva v jednom těle. A tak již nejsú dva, ale jedno tělo. Mc10,9 Protož což jest bóh sjednal, člověk nerozlučij.“ Mc10,10 A opět v domu o témž jeho učedlníci tázáchu jeho. Mc10,11 I vecě jim: „Ktož kolivěk propustí svú ženu a jinú pojme, učinil jest cizoložstvie. Mc10,12 Pakli žena propustí svého mužě a s jiným sě svatbí, cizoloží.“
Mc10,13 I nesiechu předeň dietky, aby sě jich dotekl, ale učedlníci přétiechu jim, jížto nesiechu. Mc10,14 To když uzřě Ježíš, pohněva sě a vecě jim: „Nechajte, ať robátka jdú ke mně, nebraňte jim, neboť jest takých králevstvie nebeské. Mc10,15 Věrně pravi vám, ktož kolivěk nepřijme králevstvie nebeského jako robenček tento, ten v ně nevejde.“ Mc10,16 A přitúliv jě i požehnav, i vloži na ně svoji rucě.
Mc10,17 Pak když vyjide na cěstu, tehdy předběh kterýs, na kolenú klek před ním, prosieše jeho řka: „Dobrý mistře, co čině přijmu věčný život?“ Mc10,18 Tehdy Ježíš vecě jemu: „Co mi řiekáš dobrý? Ižádný nenie dobrý, jediný sám bóh. Mc10,19 Znáš božie přikázanie: Necizolož, nezabíjej, nekraď, neprav křivého svědečstvie, nečiň lestně, cti otcě i máteř svú.“ Mc10,20 Tehdy on otpověděv, vecě jemu: „To všecko z své mladosti zachoval sem.“ Mc10,21 Tehdy Ježíš vzhléd naň, [zamilova jeho]text doplněný editorem[341]zamilova jeho] dilexit eum lat. i vecě jemu: „Jednohoť sě nedostává: Jdi, a což kolivěk jmáš, prodaj a daj chudým a budeš jmieti poklad v nebi. A poď, následuj mne.“ Mc10,22 A on sě smútiv tiem slovem, i otjide ot něho truchle, nebo jmějieše mnoho pokladóv. Mc10,23 A vzezřěv Ježíš na své učedlníky, vecě: „Kterak nesnadně ten, kto má peniezě, u věčné králevstvie přijde!“ Mc10,24 A učedlníci diviechu sě jeho slovóm. Tehdy Ježíš otpověděv jim, vecě: „Synáčkové, velmi jest nesnadno úfajíciemu u peniezě v králevstvie božie vjíti. Mc10,25 Snáze jest velblúdovi skrzě dieru jehelnú projíti nežli bohatému vjíti do králevstvie božieho.“ Mc10,26 Tomu sě učedlníci počěchu viece diviti, mluviece sami mezi sobú a řkúc: „Ktož tehdy móž spasen býti?“ Mc10,27 A vzezřěv Ježíš na ně, vecě jim: „U lidí to jest nelzě, ale u boha všecko jest lzě.“
Mc10,28 I počě jemu Petr mluviti a řka: „Aj, toť sme my všechno opustili a tebe následujem.“ Mc10,29 Otpověděv Ježíš vecě: „Věrně vám pravi, žádný ten nenie, ktož jest opustil dóm nebo bratří nebo sestry nebo otcě nebo máteř nebo syny nebo rolí pro mě i pro pravú vieru a pro svěstovánie čtenie mého, Mc10,30 by nepřijal stokrát tolikéž v tomto času i domy, i bratří, i sestr, i mateř, i synóv, i rolé s protivenstvím a v budúciem věku život věčný. Mc10,31 Nebo mnozí budú prví poslední a poslední prví.“
Mc10,32 A když biechu na cěstě, spolu jdúce k Jeruzalému, a Ježíš napřěd jdieše, a mnozí za ním jdúce, diviechu sě i bojiechu. An opět pojem dvanádcte, je sě jim praviti, co sě jemu přihodí, Mc10,33 a řka: „Aj toť, jdem do Jeruzaléma a syn člověčí bude zrazen kniežatóm
