zevnitř a vcházie v člověka, to nemóž jeho poškvrniti, Mc7,19 proto že nevcházie v jeho srdce, ale u břicho a v otchody vyjde po cěstě všěch krmí?“ Mc7,20 I povědě, že což z člověka vyjde, to poškvrnije člověka, Mc7,21 nebo zevnitř srdcě člověčieho zlá myšlenie vychodie, cizoložstvie, smilstvie, vražda, Mc7,22 krádež, skúpost, zlost, lest, nestud, zlé oko, porúhanie, pýcha, bláznovstvie; Mc7,23 to vše zlé zevnitř vycházie a poškvrnije člověka.
Mc7,24 A vstav odtud, otjide do krajiev tyrských a sidonských. A všed v dóm, chtieše, aby tu jeho ižádný neviděl, i nemožieše sě utajiti. Mc7,25 Nebo žena inhed jakž uslyšě o něm, jejiežto dcera jmějieše ducha nečistého, všedši i pade k jeho nohám. Mc7,26 A ta žena bieše pohanka, rodem z Syrophenissa. I prosieše jeho, aby diábla vypudil z jejie dcery. Mc7,27 Jenž jie povědě: „Nechať dřieve nasytie sě synové. Nenie dobro vzieti chléb synóv a vrci psóm, aby jedli.“ Mc7,28 Tehdy ona otpovědě a vecě jemu: „Ovšem, pane, ale však i štěnci pod stolem jědie drobty dětiné.“ Mc7,29 I vecě jie: „Pro tu řěč jdi, vyšelť jest diábel z tvé dcery.“ Mc7,30 A když otjide do svého domu, naleze děvečku, sediece na loži, a diábla, z nie vyšedše.
Mc7,31 A opět vyšed z krajin tyrských, jide přes Sidon k moři Galilejskému, ješto jest prostřed krajin dekapolských. Mc7,32 I přivedechu jemu němého i hluchého a prosiechu [jeho]text doplněný editorem[253]jeho] eum lat., aby naň svú ruku vzložil. Mc7,33 A on potrh jeho za sě z zástupa, vloži svá prsty v jeho uši a plinuv dotče slinú jeho jazyka, Mc7,34 a vzezřěv v nebe, vzkvieli a řka: „Effeta!“, to jest: „Otevři sě!“ Mc7,35 A inhed sě otevřěšta jeho uši a rozváza sě svázanie jeho jazyka, i mluvieše právě. Mc7,36 I přikáza jim Ježíš, aby žádnému nepravili. A čím jim viece přikazováše, tiem oni to viece ohlašováchu Mc7,37 a tiem sě viece diviechu a řkúce: „Dobřě jest všecko učinil. Hluchým jest učinil, aby slyšěli, a němým, aby mluvili.“
Osmý
Mc8,1 V těch dnech opět, když mnohý zástup bieše s Ježíšem a nejmiechu, co by pojedli, povolav učedlníkóv vecě jim: Mc8,2 „Líto mi jest zástupóv, nebo již třetí den trpie se mnú a nemají, co by pojedli. Mc8,3 A rozpustím li jě lačny do svých domóv, zhynú na cěstě, nebo někteří z nich z daleka sú přišli.“ Mc8,4 Otpověděchu jemu jeho učedlníci: „Otkud tyto móže kto tuto nasytiti chlebem na púšti?“ Mc8,5 I otáza jich: „Koliko bochenciev máte?“ Oni vecěchu: „Sedm.“ Mc8,6 I přikáza zástupóm na zemi siesti. A vzem sedm bochencóv, vzdav chválu bohu otci, rozlámav i poda svým učedlníkóm, aby kladli před zástupy. Mc8,7 A také jmějiechu maličko ryb, a ty požehnav, káza před lidi klásti. Mc8,8 I jěchu a syti bychu. I sebrachu zbytkóv otruskóv sedm košiev. Mc8,9 A bylo jest těch, ješto sú jedli, jako čtyři tisíce, i rozpusti jě.
Mc8,10 A inhed vstúpiv na lodí s svými učedlníky, přijide do strany dalmanitské. Mc8,11 A vyšedše duchovníci, jechu sě jeho hledati, potřěbujíce ot něho znamenie z nebe, jeho pokúšějíce. Mc8,12 An sě rozžěliv v dušě, povědě: „Čemu toto porozenie znamenie hledá? Věrně pravi vám, nebude dáno tomuto porození znamenie.“ Mc8,13 A nechav jich tu, opět vstúpi na lodí, chtě sě plaviti přes zátoku.
Mc8,14 A učedlníci zapomanuchu vzieti s sobú chleba, a nejmějiechu s sobú chleba v lodí než jediný bochnec. Mc8,15 I přikazováše jim a řka: „Vizte a varujte sě ot rozkvasu duchovníkového a ot rozkvasu Herodova.“ Mc8,16 I mysléchu jeden k druhému a řkúce, že chleba nejmáme. Mc8,17 To poznav vecě jim Ježíš: „Čemu o tom myslíte, že chleba nemáte? Ještě neznáte ani rozumiete? Ještě máte vaše srdce oslepené? Mc8,18 Jmajíce oči nevidíte a uši jmajíce neslyšíte? Aniž
