žes přišel před časem, chtě nás mučiti a zatratiti? Však vieme, žes ty syn boží svatý.“ Mc1,25 I popřieti jemu Ježíš a řka: „Pomlč a vyjdi z člověka toho!“ Mc1,26 A rozedřěv jeho duch nečistý, zakřičěv velikým hlasem, vyjide z něho. Mc1,27 I podivichu sě všichni, tak že počěchu mezi sobú pytati a řkúce: „Co to móž býti? A kteraké jest toto nové učenie a kteraká jeho moc, že duchóm nečistým rozkazuje, ani jeho poslúchají?“ Mc1,28 I rozjide sě inhed strach po všem kraji galilejském.
Mc1,29 Pak inhed vyšedše ze školy, přijidechu do Šimonova a Ondřějeva domu s Jakubem a s Janem. Mc1,30 A tu bieše svekrev Šimonova ležieci ot zimnicě, a inhed jemu pověděchu o niej. Mc1,31 A přistúpiv chyti ji za ruku i nazdviže ji. A inhed jie osta zimnicě a vstavši slúžieše jim.
Mc1,32 A když by večer a slunce zajide, nosiechu předeň všěchny, ješto sě zle jmějiechu [i ješto v sobě běsy jmějiechu]text doplněný editorem[25]i ješto v sobě běsy jmějiechu] et daemonia habentes lat.. Mc1,33 I bieše sě všechno město sebralo ke dveřóm. Mc1,34 I uzdravi mnohé, jenž biechu obklíčeni běsy a rozličnými neduhy obtieženi, a běsóm mluviti nedadieše, nebo znajiechu jeho.
Mc1,35 A velmi pozdě vstana, vycházieše na púšti a tu sě modléše. Mc1,36 I stíháše jeho Šimon i ti, ješto s ním biechu. Mc1,37 A když jeho nalezechu, pověděchu jemu a řkúc, že tebe všichni hledají. Mc1,38 I vecě jim: „Pojděm do bližních vsí i do měst, abych tu také kázal, neb sem proto přišel, Mc1,39 abych kázal v školách i po všie Galilei.“ A běsy vymietáše.
Mc1,40 I přijide předeň trudovatý, a poklek na koleně, prosieše jeho a řka: „Chceš li, móžeš mě očistiti.“ Mc1,41 Tehdy Ježíš slitova sě nad ním, a ztáh svú ruku, i dotče sě jeho i vecě jemu: „Chci, buď čist!“ Mc1,42 A když to vecě, inhed ot něho otstúpi trudovatina i by očištěn. Mc1,43 I zapřieti jemu a inhed, jakž jeho uzdravil, Mc1,44 vecě jemu a řka: „Viz, aby ižádnému nepravil. Ale jdi a ukaž sě kniežatóm popovým a ofěruj jim dar na svědečstvie tvého očištěnie, to, což jest Mojžieš přikázal na svědečstvie těm.“ Mc1,45 Pak on otšed počě kázati a ohlašěvati tu řěč, tak že již nemožieše zjěvně vjíti do města, ale vně na púšti bydléše. I scháziechu sě k němu otevšad.
Druhý
Mc2,1 Opět vjide do Kapharnaum po osmi dnech. Mc2,2 I by uslyšáno, že jest v domu, i sjidechu sě mnozí, tak že nejmějiechu miesta u dveří, an jim mluvieše slovo. Mc2,3 I přijidechu k němu, nesúce zlámaného ote dny, jehožto čtyřie nesiechu. Mc2,4 A když nemožiechu jeho předeň přinésti pro zástup, prodřěvše střěchu tu, kdež on bieše, i spustichu nosidla zjěvně předeň, na nichžto zlámaný ležieše. Mc2,5 A uzřěv Ježíš jich vieru, vecě zlámanému: „Synáčku, otpuštěny jsú tobě tvoje hřiechy.“ Mc2,6 I biechu tu někteří z mudrákóv, sediece a mysléce v svých srdcích a řkúce: Mc2,7 „Co tento tak mluví a porúhá sě bohu? Kto jiný móže otpustiti hřiechy, nežli sám bóh?“ Mc2,8 To inhed vzvěděv Ježíš duchem svatým, že tak myslé mezi sobú, vecě jim: „Co to myslíte u vašich srdcích? Mc2,9 Co jest snadnějie řéci zlámanému: Otpuštěni jsú tobě tvoji hřieši, čili řéci: Vstaň, a vezma svá nosidla, chodiž? Mc2,10 Ale abyšte věděli, že syn člověčí má moc na zemi [otpúščeti hřiechy]text doplněný editorem[46]otpúščeti hřiechy] dimittendi peccata lat.,“ vecě zlámanému: Mc2,11 „Tobě pravi: Vstaň, a vezma své lože, jdiž do svého domu.“ Mc2,12 A inhed on vstav, pojide přede všěmi, zdvih své lože, tak že sě všichni podivichu a boha poctichu řkúce, že smy toho nikda nevídali.
Mc2,13 I vyjide opět Ježíš k moři a vešken zástup přicházieše k němu i učieše jě. Mc2,14 A když jdieše, uzřě Levu Alpheovu sediece na cělném i vecě jemu: „Poď po mně!“ A vstav pojide za ním. Mc2,15 I sta sě, když obědováše v jeho domu, a mnozí nepraví těžieři i hřiešníci jědiechu spolu s Ježíšem i s
