pět bochenciev a dvě rybě, vzezřěv v nebe, požehna i rozláma i da svým učedlníkóm, aby kladli před nimi, a dvě rybě rozděli mezi všěcky. Mc6,42 I jěchu všickni a bychu syti. Mc6,43 A sebrachu z ostatkóv zlomkových dvanádcte plných nóší a z ryb. Mc6,44 I bylo jest těch, ješto sú jedli, pět tisícóv mužóv.
Mc6,45 Pak inhed káza svým učedlníkóm, aby vsědli na lodí a pluli před ním přes zátoku do Bethsaidy, když by on rozpustil lidi. Mc6,46 A když rozpusti lidi, jide na horu modlit sě. Mc6,47 A když by pozdě, bieše lodí naprostřed moře a on bieše sám na zemi. Mc6,48 A uzřěv jě usilujíce vesly, a bieše jim protivný vietr, a v poslednie čtvrti nočnie přijide k nim, chodě na moři, a chtieše jě minúti. Mc6,49 Tehdy oni uzřěvše jeho chodiece po moři, mniechu přelud i vzvolachu všichni, Mc6,50 nebo sú jej všichni viděli a zamútichu sě. Pak inhed Ježíš promluvi k nim a řka: „Doúfajte, jáť jsem, neroďte sě báti!“ Mc6,51 I vstúpi k nim na lodí a vietr přěsta. A oni sě tiem viec lekáchu, Mc6,52 nebo sú nerozuměli o chlebiech, a bieše jim srdce oslepeno. Mc6,53 A když přepluchu, přibrachu sě do země genezaretské a tu sě přiřinuchu. Mc6,54 A když vyjidechu z lodie, poznachu jeho mnozí, Mc6,55 a běžiece po všěch těch krajích, jěchu sě předeň nositi na nosidlech těch, ješto sě zle jmějiechu, když slyšiechu, že on jest. Mc6,56 A kamž koli jdieše do vesnic nebo do vsí nebo do města, kladiechu na uliciech nemocné prosiece jeho, aby asa podolka jeho rúcha mohli sě dotknúti. A ktož koli sě dotknieše jeho, inhed byl uzdraven, a ti všichni, ktož sě jeho dotýkali, byli uzdraveni.
Sedmý
Mc7,1 I sjidechu sě k němu duchovníci a někteří z mudrákóv, přišedše z Jeruzaléma. Mc7,2 A uzřěvše některé z jeho učedlníkóv obecnýma rukama, to jest neumytýma, jedúce chléb, jěchu sě jim láti, Mc7,3 že duchovníci i všichni Židé, když dřieve neumyjí rukú, nejědie chleba, držiece ustavenie a obyčeje svých starších. Mc7,4 A vrátiece sě s trhu, neomyjí li dřieve všeho těla, nejědie chleba. A mnoho jiného jest, ješto jim jest rozkázáno, aby toho chovali: omývanie řěpičného i věderného i pánevného i ložného. Mc7,5 I otázachu jeho duchovníci a mudráci řkúce: „Proč tvoji učedlníci nechodie podlé rozkázaní starších, že obecnýma rukama jědie chléb?“ Mc7,6 Tehdy on otpověděv, vecě jim: „Dobřě jest prorokoval Izaiáš prorok o vás pochlebníciech, jakož jest psáno: Tento lid ctí mě svými rty, ale jich srdce daleko jest ote mne. Mc7,7 Nebo nadarmo mě ctie, učiece učenie a přikázanie lidské. Mc7,8 A opustivše přikázanie božie, držíte přikázanie lidské, omývanie vědrové i řěpičné i jiného mnoho témuž podobného.“ Mc7,9 I vecě jim: „Dobřě ste zrušili přikázanie božie, ale vaše přikázanie chováte. Mc7,10 Nebo jest Mojžieš řekl: Cti otcě svého i máteř svú. A ktož vzlaje otci nebo mateři, smrtí umře. Mc7,11 Ale vy pravíte: Když die který člověk otci nebo mateři: korban, to jest dar, kterýž kolivěk ote mne jest, tobě prospěje, Mc7,12 a viec nedáte jemu ničehož dobrého učiniti synu otci svému i mateři, Mc7,13 rušiece slovo božie skrzě vašě ustavenie, ješto ste lidem ustavili a rozkázali. A jiného mnoho témuž podobného činíte.“
Mc7,14 A povolav zástupóv, mluvieše jim a řka: „Slyšte mě a rozumějte všichni. Mc7,15 Ničehož nenie kromě člověka, by mohlo jej poškvrniti vcházěje veň, ale což z člověka vycházie ven, to jest, ješto poškvrnije člověka. Mc7,16 Jmá li kto uši k slyšění, slyš.“ Mc7,17 A když vjide v dóm ot zástupóv, tázáchu jeho učedlníci o tom příkladu a o pověsti. Mc7,18 Tehdy vecě jim: „Tak i vy nemúdři jste, že nerozumiete, že všecko, což jest
