jeho zradil.
Mc3,20 I přijidechu odtud v dóm i shluči sě opět k nim zástup veliký, tak že nemožiechu chleba pojésti. Mc3,21 To uslyšěvše učedlníci jeho, vyjidechu, chtiece jeho zadržěti, a mluviechu, že sě jest v hněv obrátil. Mc3,22 Tehdy mudráci, ješto biechu z Jeruzaléma sešli, mluviechu a řkúce, že má Belzebuba v sobě, a protož kniežětem diáblovým vypúzie diábly.
Mc3,23 A on jich povolav, mluvieše k nim u pohádkách a řka: „Kterak móže [satan]text doplněný editorem[84]satan] Satanas lat. satana vyvrci? Mc3,24 A pakli sě králevstvie v sobě rozdělí, nemóže státi to králevstvie. Mc3,25 A pakli sě dóm v sobě rozdvojí, ten dóm nestane. Mc3,26 A pakli satan povstane sám proti sobě, rozdvojil sě jest a nebude moci jmieti ani státi, ale skonánie vezme. Mc3,27 Ižádný nemóže, vejda v dóm silného mužě, pochvátiti jeho nábytka, jediné ač dřieve svieže silného mužě, tož tepruv dóm jeho poplení. Mc3,28 Věrně pravi vám, že všichni hřieši budú otpuštěni synóm člověčím, i porúhanie, jímžto sú sě porúhali bohu. Mc3,29 Ale kto sě porúhá duchu svatému, nebude jmieti otpuštěnie na věky, a bude vinen věčným hřiechem a zavinněním.“ Mc3,30 Neb sú řekli: „Ducha nečistého v sobě má.“
Mc3,31 A zatiem přijidechu jeho mátě i bratřie, a vně stojiece, poslachu k němu volajíce jeho Mc3,32 A s ním sedieše zástup i vecěchu jemu: „Toť, tvá mátě i bratřie vně stojie a tebe hledají.“ Mc3,33 A on otpověděv, vecě: „Která jest má mátě i bratřie?“ Mc3,34 A vzezřěv na ty, ješto okolo něho sediechu, povědě: „Toť, má mátě i bratřie má! Mc3,35 Ktož kolivěk učiní vóli boží, ten jest mój bratr i sestra i mátě má.“
IIII.
Mc4,1 A opět počě Ježíš učiti podlé moře. I sebra sě k němu veliký zástup, tak že vstúpiv na lodí, sedieše na moři a všichni zástupi biechu na zemi podlé moře. Mc4,2 I učieše jě mnohým věcem u přísloví a mluvieše jim z svého učenie a řka: Mc4,3 „Slyšte, aj toť, vyšel rozsěvač k rozsievaní. Mc4,4 A když rozsievati bude, jedno padne podlé cěsty, a přijdúce ptáci nebeští, szobí to. Mc4,5 A jiné padne na kámen, kdežto nejmá mnohé prsti, a inhed vyjde, že jest na sobě nejmělo výsosti prsti. Mc4,6 A když vyjide slunce, zapáli je, a proto že jest nejmělo kořene, i uschlo jest. Mc4,7 A jiné padne v trnie, a vzvýši sě trnie i udusi to i neda užitka. Mc4,8 A jiné pak padne na dobrú zemi, i da užitek vzešlý a dobrý i vzrostlý, i přinese jedno siemě užitkóv třidcěti a jiné šestdesát a jiné sto.“ Mc4,9 I vecě jim Ježíš: „Kto má uši k slyšění, slyš.“ Mc4,10 A když bieše po úklidu, tázáchu jeho ti, ješto s ním biechu dvanádcte učedlníkóv, o vyložení toho příslovie. Mc4,11 I vecě jim: „Vám jest dáno poznati tajemstvie králevstvie nebeského. Ale těm, ješto jsú zevnitř, u příslovích všecko bude, Mc4,12 aby vidúce viděli, a neviděli a slyšiece slyšěli, a nerozuměli a někdy sě neobrátili, aby jim hřieši byli otpuštěni.“
Mc4,13 I vecě jim Ježíš: „Neviete tohoto příslovie? A kterak jiná všěcka příslovie pak poznáte? Mc4,14 Ktož rozsievá, slovo rozsievá. Mc4,15 Ale ti, ješto podlé cěsty, jsú, kdež sě rozsievá slovo, a když uslyšěchu, tak inhed přijide satan a otjě slovo, ješto jest bylo vsěno v jich srdcích. Mc4,16 A ti jsú tacíž, ješto jsú na kameni a na horách sěti a rozsieváni, že když uslyšie slovo, inhed je s veselím přijmú. Mc4,17 Ale nejmají kořene v sobě, neb jsú časní (točíš světu poddaní), a když jě potká smutek nebo které násilé pro slovo, inhed sě zamútie a pohoršie. Mc4,18 A jiní jsú pak, ješto jsú v trní rozsieváni, to jsú ti, ješto slovo slyšie, Mc4,19 ale prací tohoto světa a zbožím klamají sě, i jinú tělestnú žádostí (točíš po žádostech světa chodiec), i zadušují v sobě slovo a jsú bez užitka. Mc4,20 Ale tito jsú, ješto jsú rozsieváni na dobrú
