jemu peniez i podachu jemu. I vecě jim Ježíš: „Čí jest toto obraz a napsánie?“ Vecěchu jemu: „Ciesařiev.“ Mc12,17 Tehdy otpověděv Ježíš, vecě jim: „Protož vraťte, coť jest ciesařěvo, ciesaři, a coť jest božie, bohu.“ I podivichu sě všichni tomu otpovědění.
Mc12,18 Pak přijidechu k němu jiní duchovníci, jížto pravie, že nenie vzkřiešenie z mrtvých, i otázachu jeho řkúce: Mc12,19 „Mistře, Mojžieš jest nám napsal, když by čí bratr umřěl a ostavil svú ženu bez dětí, že ji má pojieti bratr jeho a vzbuditi plémě bratra svého. Mc12,20 Protož bylo jest sedm bratróv a první z nich pojal ženu i umřěl jest neostaviv plemene. Mc12,21 Pak ji druhý pojem, umřěl jest také a ani ten ostavil jest plemene, a třetí takež učinil. Mc12,22 I pojímali sú ji, tak že všěch sedm bratróv jměli ji, a nepostavili po sobě plemene. Pak všěch naposledy umřěla jest i žena. Mc12,23 Protož [v]text doplněný editorem vzkřiešení když z mrtvých vstanú, čie z těch žena bude? Nebo jich jest sedm ji jmělo.“ Mc12,24 Otpověděv Ježíš vecě jim: „Však vy proto blúdíte, že neviete písma ani moci božie. Mc12,25 Nebo když z mrtvých vstanú, ani sě budú pojímati, ani otdávati, ale budú jako anjelové boží v nebesiech. Mc12,26 A o mrtvých ste nečtli vstání v knihách Mojžiešěvých nade křem, kterak jest jemu bóh pověděl a řka: Já jsem bóh Abrahamóv i bóh Izákóv i bóh Jakubóv? Mc12,27 Nenie bóh mrtvých, ale živých. Protož vy mnoho blúdíte.“
Mc12,28 A přistúpiv jeden z mudrákóv, jenž bieše slyšal jě tiežíce, a uzřěv, že jest dobřě jim otpověděl, otáza jeho, které by bylo ze všěch prvnie přikázanie. Mc12,29 Otpovědě jemu Ježíš: „Toto jest prvnie ze všeho přikázanie: Slyš, Izraheli, hospodin bóh tvój bóh jeden jest. Mc12,30 A miluj hospodina boha svého ze všeho svého srdcě, ze všie své dušě i ze všie své mysli i ze všie své síly. Toť jest prvnie přikázanie. Mc12,31 A druhé jest podobné k témuž: Miluj svého bližnieho jako sám sě. A větčieho přikázanie nenie.“ Mc12,32 Vecě jemu mudrák: „Dobrý mistře, u pravdě si pověděl, že jest jeden bóh a jiného nenie kromě něho. Mc12,33 A slušie jej milovati ze všeho srdcě i ze všie mysli i ze všeho rozumu i ze všie dušě i ze všie síly. A milovati svého bližnieho jako sám sě větčie jest všěch ofěr i obětí.“ Mc12,34 Tehdy Ježíš uzřěv, že jest múdřě otpověděl, vecě jemu: „Nejsi daleko ot králevstvie božieho.“ A viec ižádný nesmějieše jeho tázati.
Mc12,35 Pak otpověděv Ježíš, mluvieše, učě v chrámě: „Kterak mluvie mudráci, že jest Kristus syn Davidóv, Mc12,36 když jest David řekl duchem svatým: Řekl jest hospodin hospodinu mému: Sěď na mé pravici, poňadž nepoložím tvých nepřátel podnož noh tvých? Mc12,37 Protož když sám David nazývá jej hospodinem, otkud jest tehdy jeho syn?“ A mnozí zástupové rádi jeho poslúcháchu. Mc12,38 An k nim mluvieše z svého učenie řka: „Varujte sě ot mudrákóv, ješto chtie po školách choditi a pozdravováni býti na trhu Mc12,39 a na prvních stoliciech sědati u božniciech anebo v schodiech svých a prvnie seděnie za stolem. Mc12,40 Ti slepcí domy vdovie pro prodlenie své modlitvy, a proto přijmú delšie ot boha súzenie.“
Mc12,41 Pak sedieše Ježíš proti obecné škříni a hledieše, kterak zástup metáše střiebro v obecnú skříni, a mnozí bohatci mnoho metáchu. Mc12,42 A když přijide jedna chudá vdova, i vrže dva orty, to jest čtvrtá čiest peniezě. Mc12,43 Tehdy zavolav svých učedlníkóv, vecě jim: „Věrně pravi vám, že tato chudá vdova viece jest těch všěch, jížto mecí v obecnú škříni, uvrhla. Mc12,44 Nebo jiní všichni, což jim zbývá, z toho sú uvrhli, ale tato jest všecko zbožie své, což jest jměla, i svój pokrm, všechno jest vložila.“
XIII.
Mc13,1 A když jdieše z chrámu, vecě
