budú na stolici tvé.“ Ps131,13 Neb zvolil jest pán horu Sion, zvolil jest ji k obývaní sobě: Ps131,14 „Totoť jest odpočívanie mé na věky věkóm, tutoť obývati budu, nebť sem zvolil jej. Ps131,15 Vdovy jeho požehnávaje požehnámť, chudé jeho sytitiť budu chleby. Ps131,16 Kněží jeho zobláčím spasením a světí jeho plesáním plesati budú. Ps131,17 Odtud protáhnu moc Davidovu, připravilť sem lucernu kristu mému. Ps131,18 Nepřátely jeho zobláčím pohaněním, nad nímť pak zakvítati bude osvěcení mé.“
Žalm stý třidcátý druhý vychvaluje milost a lásku bratrskú a praví, že jest veliká odplata jejie
Ps132,1 Aj, jak dobré a jak utěšené přebývati bratróm v jedno! Ps132,2 Jakžto mast na hlavě, kteráž stupuje na bradu, bradu Áronovu, kteráž stupuje na podolek rúcha jeho, Ps132,3 jakžto rosa hory Ermon, jenž stupuje na horu Sion. Neboť tu přikázal pán požehnání i život až na věky.
V žalmu stém třidcátém třetím děje se nějaké nabízení k chvále boží
Ps133,1 Aj, nynie chvalte hospodina, všickni služebníci páně, kteříž stáváte v domu páně, v síniech domu boha našeho. Ps133,2 V nocech pozdvihujtež
