Ps130,3 Naději měj, Izraheli, v hospodina, od toho času až na věky.
Žalm stý třidcátý první napomíná, abychom sami se i také jiné vzdělávali chrám boží
Ps131,1 Rozpomeň se, pane, na Davida i na všelikú tichost jeho, Ps131,2 jakož jest se zapřisáhl pánu, slibem se zavázal bohu Jákobovu: Ps131,3 „Žeť nevejdu do stanu domu svého, nevstúpímť na ložce ustlání mého, Ps131,4 nedámť usnúti očima svýma a viečkám svým dřiemanie Ps131,5 a odpočinutie židovinám svým, dokavadž nenajdu miesta pánu, stanu bohu Jákobovu.“ Ps131,6 Aj, slyšaliť sme, že jest byla v Efratě, nalezli sme ji na poléch lesu. Ps131,7 Vejdeme do stanu jeho, klaněti se budeme na místě, kdež sú stály nohy jeho. Ps131,8 Povstaň, pane, do odpočinutí svého, ty i archa osvěcenie tvého. Ps131,9 Kněží tvoji zobláčeni buďte spravedlností a světí tvoji chválu zpievajte. Ps131,10 Pro Davida, služebníka svého, neodvracujž tváři krista svého. Ps131,11 Přisáhlť jest pán Davidovi pravdu a nezklamáť jeho: „Z plodu života tvého posadímť na stolici tvé. Ps131,12 Jestliže budou ostřéhati synové tvoji zákona mého a svědectví mých těchto, kteréž já budu učiti je, a synové jich až na věky sedětiť budú
