ve jménu páně.“
Žalm stý devětmezcítmý jest modlitba kajícieho, kterýž prosí, aby ho buoh vysvobodil od hřiechóv
Ps129,1 Z hlubokosti volal sem k tobě, hospodine, Ps129,2 hospodine, uslyš hlas muoj. Buďtež uši tvé nakloněné k hlasu modlitby mé. Ps129,3 Jestliže hříchuov šetřiti budeš, hospodine, hospodine, ktož snésti bude moci? Ps129,4 Neboť u tebe jest slitovánie a pro zákon tvuoj snesl sem tě, hospodine. Snášení jest měla duše má v slovu jeho, Ps129,5 doufala jest duše má v hospodina. Ps129,6 Od stráže jitřní až do noci doufajž, Izraheli, v hospodina, Ps129,7 neb u pána jest milosrdenství a hojné u něho vykúpení. Ps129,8 A onť vykúpí Izrahele ze všech nepravostí jeho.
V žalmu stém třidcátém naučení se dává muži spravedlivému, kterú pokoru má zachovati, aby se z ní líbil bohu jako David
Ps130,1 Hospodine, nenieť povýšeno srdce mé aniž vyzviženy sú oči mé anižť sem se procházel u velikých ani v divných věcech nad se. Ps130,2 Jestliže sem nepokorně smýšlel, ale povyšoval duše mé. Budiž mi jako ostavenému od mateře své, tak odplata proti duši mé.
