sú mocná. Ps140,7 Jakžto tuk země vyvrácen jest nad zemi, takť sú rozptýleny kosti naše podlé pekla. Ps140,8 Nebť k tobě, pane, pane, oči mé, v těť sem doufal, neodlúčejž duše mé. Ps140,9 Ostřiehajž mě od osidla, kteréž sú mi položili, i od úrazuov těch, jenž páší nepravost. Ps140,10 Padajtež do sieti jeho hřiešníci, samotněť sem já, dokavadž se nepoberu.
Žalm stý čtyřidcátý první napomíná ty, kteříž sú v úzkostech života tohoto, aby se utiekali ku pánu modléce se, a že on jich potěší
Ps141,1 Ps141,2 Hlasem svým ku pánu sem volal, hlasem svým ku pánu sem se modlil. Ps141,3 Vylévámť před obličejem jeho modlitbu svú a zámutek muoj před ním oznamuji, Ps141,4 jako by vystupovala ze mne duše má, a ty si seznal stezky mé. Na cestě této, kterúž sem se bral, skryli sú pyšní osidlo mi. Ps141,5 Vzhlédal sem ku pravici a pohleděl sem a nebyloť, kto by poznal mě. Pohynulo jest utiekanie ode mne a nenieť, kto by hledal duše mé. Ps141,6 Volal sem k tobě, hospodine, řekl sem: „Ty si naděje má, diel muoj v zemi živých.“ Ps141,7 Vzhlédniž k modlitbě mé, nebť sem snížen náramně. Vysvoboď mě od těch, jenž potískají mě,
