přišli sú s potěšením, nesúce snopy své.
V žalmu stém šestmezcítmém napomíná prorok, aby žádný nepřipisoval své síle to, co dobrého zná při sobě, ale těše se v dobrém, každý to má pánu bohu připisovati, bez něhožto ani počíná se co dobrého, ani trvá
Ps126,1 Nebude liť pán vzdělávati domu, nadarmoť pracují, kteříž vzdělávají jej. Nebude liť pán ostřéhati města, nadarmoť bdí, ktož ostřiehá ho. Ps126,2 Darmoť jest vám před svítaním vstáti, vstávajtež, když posedíte, kteříž jiete chléb bolesti. Když dá zmilelým svým sen, Ps126,3 aj, dědictvie páně, synové, odplata jest plod života. Ps126,4 Jakžto střely v rukú mocného, tak synové vyražených. Ps126,5 Blahoslavený muž, kterýž jest naplnil žádost svú z těch, nebudeť zahanben, když mluviti bude nepřátelóm svým v bráně.
Žalm stý sedmmezcítmý nabiezí k bázni božie a podlé běhu Zákona starého slibuje bojíciemu se boha tělesné šťastné věci
Ps127,1 Blahoslavení všickni, jenž se bojie hospodina, kteříž chodie po cestách jeho. Ps127,2 Práce rukou svých kterýž jísti budeš, blahoslavený si a dobře tobě bude.
