Protož připravme sě, čakajíc hodu božieho narozenie, ne rúchem drahým, ale skutky a činy drahými a šlechetnostmi osdobnými! Rúcho krásné, ačť tělo přikryje, svědomieť nemóž okrášliti, jediné ež většie jest hanba tělo krásně a čistě odieti rúchem drahým, a mysl jmieti poskvrněnú. Najprvé zbuďme šeředstvie hřiechóv, osdobme mysl šlechetnostmi, a v skrovném rúše počestni budem před Hospodinem i před lidmi. Běch řekl i tiem úmyslem řéci něco o tom slovu, jímž jsem řeč tuto počal, jako by k nám Bóh řekl to, abychom my svú moc vzbudiec, i přišli k němu; ale ež sě již dlúhosti boji, nechám do jiného času toho, až i budu k tomu příteč jmieti. Amen.
V druhú neděli adventní o súdném dni.
Uzřie syna člověčieho, an příde v oblacě s velikú mocí a s velebností. V tento čas adventní pamatuje kostel troje příštie Syna božieho. Jedno, jako j’ tíšě, pokorně na svět přišel, jakož byl slíben Otcóm svatým. A tak v onu neděli čteno j’ čtenie, jako j’ byl přišel nebo přijel do Jeruzalema na oslíku; a ež se j’ to dálo na Květnú neděli, tu o tom příští, dopřeje li Bóh, myslím něco pomluviti. Druhé jeho příštie v súdný den bude a to dnes kostel pamatuje. A třetie v síž neděli bude pamatovati, jako přicházie v mysl člověčí. I praví svatý Pavel v dnešní epištole, ež to vše, co j’ psáno, k našemu jest psáno naučení. A tak vezměm dnešnieho čtenie pověst o súdném dni před oči své mysli! Neb máme ještě z božie milosti v své moci kníhy, po nichž máme súzeni býti. A na to jsú nám ostaveny, aby každý převrhl je a opatřil, a nalezl li by co, ješto by pečno bylo k tomu súdu, aby to opravil, donidž má čas. Ty knihy jest svědomie každého; po těchť každý súzen bude. A budúť každému otevřěny najposledy; všeť každý uzří, co j’ proč činil, co j’ proč obmeškal, a podlé toho súd jeho pójde. Ale jsú pohřiechu, ješto nezřie k súdu tomu, i netbají svědomie svého, bez strachu hřešie, až i přídú
